Porotní soudy

Texty zákonu

24/1946 Sb. Zákon ze dne 22. ledna 1946 o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským

24/1946 Sb. Zákon ze dne 22. ledna 1946 o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: Čl. I. § 1   (1) Do 30. června 1946 přísluší konati hlavní přelíčení o zločinech a přečinech, přikázaných podle platného práva soudům porotním, sborovému soudu první stolice.   (2) Hlavní přelíčení budiž konáno před sborem čtyř soudců, z nichž jeden předsedá.   § 2   (1) O hlavním přelíčení a opravných prostředcích proti rozsudkům v něm vyneseným platí ustanovení hlavy XVIII trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., a zákonné předpisy je doplňující, jakož i ustanovení § 338, odst. 2 a 3 a § 339 trestního řádu.   (2) Neužije-li obžalovaný práva, aby si zřídil obhájce, budiž mu zřízen pod neplatností (§ 281, č. 3 trestního řádu) pro hlavní přelíčení obhájce z moci úřední.   Čl. II.   Do 30. června 1946 přísluší konati hlavní přelíčení pro zločiny a přečiny, uvedené v § 1 zákona ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti ve znění § 39 zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb., o ochraně cti, sboru tří soudců bez účasti kmetů.   Čl. III.   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1946 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti. Dr. Beneš v. r. Fierlinger v. r. Dr. Drtina v. r.

158/1946 Sb. Zákon ze dne 11. července 1946, jímž se mění zákon ze dne 22. ledna 1946, č. 24 Sb., o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským.

158/1946 Sb. Zákon ze dne 11. července 1946, jímž se mění zákon ze dne 22. ledna 1946, č. 24 Sb., o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským. Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1   V čl. I., § 1, odst. 1 a v čl. II. zákona č. 24/1946 Sb., se nahrazují slova "30. června 1946" slovy "31. prosince 1946".   § 2   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1946 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti. Dr. Beneš v.r. Gottwald v.r. Dr. Drtina v.r.

119/1873 Zákon, daný dne 23. května 1873, jímž se zavádí nový řád soudu trestního.

119/1873 Zákon, daný dne 23. května 1873, jímž se zavádí nový řád soudu trestního. S přivolením obojí sněmovny rady říšské vidí se Mi naříditi takto: Čl. I.   Nížepoložený řád soudu trestního nabude po šesti měsících od vyhlášení u všech soudů civilních platnosti co jediné pravidlo o řízení v příčině zločinů, přečinů a jiných činů trestných, o nichž rozsuzovati soudům přísluší.   Čl. II.   Až tento řád trestní platnosti nabude, bude se moci zákonů o řízení trestním posud platných užívati jen dle článků nížepoložených.   Čl. III.   Vydá-li se usnešení zastavovací neb obžalovací nebo nález konečný dříve, než tento řád trestní platnosti nabude, mají sboroví soudové druhé instance a nejvyšší soud o prostředcích opravných proti nim užitých rozhodovati dle zákonů posud platných.   Čl. IV.   Má-li vedeno býti přelíčení závěrečné dle obžalovacího usnešení, kteréž bylo vynešeno před dobou výše vyměřenou vedlé § 200. řádu trestního, vydaného dne 29. července 1853, spravovati se jest při přelíčení závěrečném i při řízení po něm vedeném, dle zákonů posavadních.   Mělo-li by však později dle §§ 220 a 251. řádu trestního, vydaného dne 29. července 1853, nové usnešení obžalovací býti vynešeno, spravovati se jest v dalším řízení tímto novým zákonem.   Ve věcech tiskových vedeno buď, bylo-li hlavní přelíčení dle § 12. zákona, daného dne 9. března 1869, č. 32 zák. říšsk., již nařízeno, další řízení dle zákonů posavadních, jinak však dle tohoto řádu trestního.   Čl. V.   Má-li se řízení trestní obnoviti a někdo pro čin trestný nově na jevo přišlý stíhati, uvažováno buď dle tohoto řádu trestního jen tehda, když starší zákon, dle něhož bylo řízení předešlé ukončeno, obviněnému není výhodnější.   Rozhodovati o tom, má-li se řízení trestní obnoviti, přísluší soudům, kteří nastoupí na místo posavadních soudů trestních. Řízení obnovené má však vedeno býti dle tohoto řádu trestního, a to od soudů dle tohoto řádu příslušných.   Čl. VI.   Jak mile tento řád trestní platnosti nabude, vedeno buď každé hlavní přelíčení před soudy porotními, když půjde o žalobu:   A. pro zločiny neb přečiny, spáchané obsahem tiskopisu,   B. pro nížejmenované zločiny a přečiny: 1. pro velezrádu (§§ 58 - 61. zákona trestního, daného dne 27. května 1852, č. 117 zák. říšsk. a čl. I. zák., daného dne 17. prosince 1862, č. 8 zák. říšsk, na r. 1863); 2. pro rušení veřejného pokoje (§§ 65 a 66. zák. tr. a čl. II. zákona, daného dne 17. prosince 1862, č. 8 zák. říšsk. na r. 1863); 3. pro pozdvižení a zbouření (§§ 68 - 73 a 75.); 4. pro veřejné násilí: a) násilným jednáním proti shromáždění k vyjednávání záležitostí veřejných od vlády svolanému, proti některému soudu anebo jinému veřejnému úřadu (§§ 76., 77 a 80.); b) násilným jednáním proti korporacím zákonem uznaným nebo proti shromážděním, ježto se odbývají za spolupůsobení neb pod dohledem veřejného úřadu (§§ 78., 79 a 80.); c) zlomyslným uškozením na cizí majetnosti (§§ 85 a 86.) aneb nějakým jiným zlomyslným činěním neb opominutím v okolnostech zvláště nebezpečných (§§ 87 a 88.); však v každém tomto případě jen tehda, když tu jest buď některá okolnost v § 86., post. 2. zák. tr. uvedená, aneb když v případech § 85. lit. b) a c) a § 87. ve spise obžalovacím výslovně se učiní návrh, aby pro velikost zlého úmyslu neb nebezpečenství nalezen byl trest delší než pětiletého žaláře; d) kradením lidí (§§ 90 a 91.); e) delším provozováním obchodu s otroky (závěrečná post. § 95.); f) unešením (§§ 96 a 97.), však jen tehda, má-li dle zákona nalezen býti trest nejméně pětiletého žaláře; 5. pro zlé užívání moci úřední (§§ 101 - 103.); 6. pro falšování veřejných papírů úvěrních (§§ 106 - 117.); 7. pro falšování mince (§§ 118 - 121.); 8. pro rušení náboženství (§§ 122 a 123.), však jen tehda, když byl ve spise obžalovacím výslovně učiněn návrh, aby dle § 123. pro velikou zlomyslnost neb nebezpečnost nalezen byl trest delší než pětiletého žaláře; 9. pro násilné smilstvo (§§ 125 - 127.); 10. pro zprznění (§ 128.), když tím buď pošla škoda v § 127. zák. tr. uvedená, aneb když ve spise obžalovacím výslovně učiněn byl návrh, aby pro velmi přitěžující okolnosti nalezen byl trest delší než pětiletého žaláře; 11. pro smilstvo proti přirozenosti (§ 129.), však jen tehda, jsou-li ta okolnosti v § 130., post. 2. uvedené; 12. pro vraždu a zabití (§§ 134 - 143.); 13. pro vyhnání plodu mimo vědomí a vůli matčinu (§ 147 a 148.), má-li dle zákona nalezen býti trest žaláře od pěti až do desíti let; 14. pro zanešení dítěte (§§ 149 a 150.), má-li dle zákona nalezen býti trest žaláře od pěti až do desíti let; 15. pro těžké uškození na těle (§§ 152 až 157.), když má dle zákona nalezen býti trest žaláře od pěti až do desíti let; 16. pro souboj (§§ 158 - 162.), když má dle zákona nalezen býti trest žaláře nejméně pětiletého; 17. pro žhářství (§§ 166 - 169.), když má dle zákona nalezen býti trest žaláře nejméně pětiletého; 18. pro krádež (§§ 171 - 176.), když má dle § 179. nalezen býti trest žaláře od pěti až do desíti let; 19. pro zpronevěření (§§ 181 - 184.), když má dle zákona nalezen býti trest žaláře nejméně pětiletého, aneb když byl dle § 184. zák. tr. ve spise obžalovacím výslovně učiněn návrh, aby pro zvláště přitěžující okolnosti nalezen byl trest delší než pětiletého žaláře; 20. pro loupež (§§ 190 - 195.); 21. pro podvod (§§ 170., 197. až 204.), když dle zákona nalezen býti má trest žaláře nejméně pětiletého; 22. pro utrhání na cti (§§ 209 a 210.), byla-li ve spise obžalovacím uvedena některá okolnost v § 210. lit. a) - e) vytčená, a bylo-li proto navrženo, aby nalezen byl trest delší než pětiletého žaláře; 23. pro nadržování zločincům, však jen v tom případě, když má dle § 218. nalezen býti trest žaláře od pěti až do desíti let; 24. pro zlehčování úředních nařízení a pro pobuřování (§§ 300 zák. tr. a čl. III. a IV. zák., daného dne 17. prosince 1862, č. 8 zák. říšsk. na r. 1863); 25. pro popuzování k zášti (§ 302 zák. tr.).   Pro zločiny, v příčině kterýchž vedlé toho, co výše ustanoveno, soud porotní není příslušný, nemůže soud nalézající nikdy uložiti trestu většího nežli pětiletého žaláře.   Čl. VII.   Byla-li spůsobem ústavním v jistém okršlku činnost soudů porotních na čas zastavena, má v příčině hlavního přelíčení a prostředků opravných proti rozsudkům v tomto přelíčení vynešeným platnost míti to, co ustanoveno v kapitole XVIII. a v § 338, post. 2. a 3. a v §§ 339 a 341. řádu trestního.   Čl. VIII.   Co se týče přestupků, uvedených v zákoně trestním, daném dne 27. května 1852, též jiných přestupků, o nichž rozsuzovati výslovně soudům jest přikázáno, přísluší říditi a rozsudek vynášeti soudům okresním.   Čl. IX.   Ministrovi práv uloženo jest, aby tento zákon ve skutek uvedl. Týž ministr má společně s ministrem záležitostí vnitřních vydati nařízení, jichž v té příčině potřebí.   Ve Vídni, dne 23. května 1873. František Josef m. p. Auersperg m. p. Glaser m. p. Řád soudu trestního. Kapitola I. Ustanovení obecná. § 1 Pro čin nějaký soudům k rozsouzení přikázaný může někdo potrestán býti jen po řízení dle řádu trestního provedeném a rozsudkem od soudce příslušného vynešeným.   § 2   Soud může činy trestné stíhati jen k návrhu žalobníkovu. Pro nějaký čin, kterýž dle zákonů trestních může stíhán býti jen k žádosti toho, jehož se týče, náleží mu podati soukromou žalobu.   Jiné trestné činy stíhají se žalobou veřejnou, jíž podati přísluší nejprve státnímu zastupitelství, na místě něhož však ji může podati také soukromý účastník, pokud tento řád trestní toho dopouští (§ 48.).   Veřejná žaloba pomíjí, když nařídí císař, aby pro některý čin trestný řízení trestní se nezavádělo aneb aby řízení zavedené se zastavilo.   § 3   Úřadové v řízení trestním činní mají bedlivý zřetel míti ke všem okolnostem k usvědčení obviněného i k jeho obraně příhodným, a jsou povinni, obviněného o jeho právích poučiti, třeba by to nebylo výslovně nařízeno.   § 4   Navrhne-li to škodující, má právo soukromé, ježto se pohledává z činů trestných, v řízení trestním spolu býti vyřízeno, ač není-li dalšího dovedení potřebí a nevidí-li se tedy nevyhnutedlno, aby takové pohledávání odkázáno bylo před soud civilní.   § 5   Vyšetřování a uvažování soudu trestního vztahuje se také k otázkám předběžným, práva soukromého se týkajícím. Vynesl-li o takové otázce nález již soudce civilní, není jím soudce trestní vázán, pokud činiti jest o to, aby se posoudilo, jestli obviněný trestuhodný.   Týká-li se však předběžná otázka platnosti svazku manželského, budiž nález soudce civilního u věci té příslušného základem rozhodnutí soudu trestního. Nebyl-li tento nález ještě vynešen, jestli však řízení již zavedeno, aneb učinil-li soudce trestní sám, aby bylo zavedeno, poněvadž vzešly skutečnosti, kteréž jsou překážkou manželství, na něž sluší z povinnosti úřadu zřetel míti, tedy buď nález příslušného soudce civilního vyčkán a jestli toho potřeba, buď soudce pohnán, aby nález brzo vynesl.   § 6   Lhůty zákonem tímto vyměřené nemohou prodlouženy býti, ač nepřipouští-li se výslovně opak toho. Má-li se některá lhůta v určitý den počíti, buď počítána tak, že tento den se v ní nepojímá. Neděle a svátky, též dni, po které byl spis soudu svědčící na cestě, do lhůty se počítají.   § 7   Nemůže-li pokuta peněžitá tímto zákonem uložená od pokutovaného dobyta býti, proměněna buď v trest vězení, čítajíc za pět zlatých jeden den. Podle též míry proměněny buďte pokuty peněžité ve vězení, žádá-li pokutovaný za to z té příčiny, že by pokuta peněžitá jeho jmění neb provozování živnosti byla na velkou ujmu. Pokuty peněžité vůbec obráceny buďte na podporu nemajetných vězňů při jich propuštění z vazby zvláště k tomu konci, aby zaopatřeni byli poctivou živností. Jakým spůsobem zaříditi se to má, ustanoveno bude zvláštním nařízením.   Kapitola II. O soudech. § 8   K vykonávání moci soudní u věcech trestních ustanovení jsou:   1. Soudové okresní,   2. sboroví soudové první instance,   3. soudové porotní,   4. sboroví soudové druhé instance,   5. nejvyšší soud co soud zrušovací.   Moc každého soudu trestního vztahuje se k celému okresu a ke všem osobám v něm, ač nejsou-li tímto zákonem některé výslovně vyjmuty. Každý jest povinen, když bude k tomu vyzván, před trestní soud se dostaviti, k otázkám mu daným odpovědíti a nařízení jeho poslušen býti.   I. O soudech okresních. § 9   Na soudy okresní co jednosoudy náleží, aby:   1. Konaly řízení trestní v příčině přestupků vedlé zákona uvozovacího k rozsuzování k nim přikázaných;   2. aby byly nápomocny v přípravném vyhledávání a vyšetřování pro zločiny a přečiny, jak tento řád trestní ustanovuje.   Jestli v témž městě několik soudů okresních, přísluší soudní moc u věcech trestních výhradně tomu neb těm z nich, které zvláštními nařízeními jsou k tomu jmenovány.   II. O soudech sborových první instance. § 10   Sboroví soudové první instance vykonávají moc soudní:   1. co soudové vyšetřovací (§ 11.);   2. co poradní komory v příčině přípravného vyhledávání a vyšetřování (§ 12.);   3. co soudové nalézací (§ 13., č. 1.);   4. co soudové odvolavací v příčině přestupků (§ 13., č. 2.).   § 11   Při každém sborovém soudu první instance zřídí se jeden neb více členů za soudce vyšetřovací.   Na soudce vyšetřovacího náleží, by konal přípravné vyšetřování v příčině všech zločinů a přečinů.   § 12 Zvláštnímu oddělení sborového soudu první instance přísluší co poradní komise dohlížeti k přípravným vyhledáváním a vyšetřováním dle § 9., č. 2. a § 11. v jeho okršlku připadajícím a působiti v né, jak tímto řádem trestním vyměřeno.   Komora poradní vznésti může v některých případech, vyslyševši žalobníka, přípravné vyhledávání soudci vyšetřujícímu přikázané aneb přípravné vyšetřování pro zločiny a přečiny, buď úplné neb částečné na některý soud okresní v okršlku soudu sborového.   Může však tyto zákony vždy zase na se vzíti, a jest povinna to učiniti, když to navrhne žalobník neb obviněný.   Poradní komora usnášeti se má ve sboru tří soudců.   § 13 Na sborové soudy první instance náleží, aby:   1. předsebraly hlavní přelíčení a rozhodovaly o všech zločinech a přečinech, kteréž nenáležejí před soudy porotní;   2. aby jednaly a rozhodovaly o prostředcích opravných, jichž bylo užito proti nálezům a nařízením soudů okresních v příčině přestupků vydaným.   V obojí případnosti (1. a 2.) mají se soudové sboroví usnášeti ve sborech čtyř soudců.   Má-li se dle tohoto řádu trestního soud sborový první instance v řízení pro nějaký zločin neb přečin mimo hlavní přelíčení o něco usnésti, staniž se to ve sboru tří soudců, ač není-li nic jiného výslovně nařízeno.   III. O soudech porotních. § 14   Soudům porotním dle kapitoly XIX. složeným přísluší vésti hlavní přelíčení a rozhodovati o zločinech a přečinech zákonem uvozovacím k nim přikázaných.   IV. O sborových soudech druhé instance. § 15   Sborovým soudům druhé instance náleží rozhodovati o stížnostech na usnešení komory poradní (§ 114.), o námitkách, když kdo byl dán v obžalobu, a o odvoláních dle §§ 283. a 345.; též jim náleží dohlížeti k činnosti trestních soudů v jejich okršlku a rozhodovati o stížnostech na tyto soudy vedených, ač není-li odvolání výslovně zakázáno aneb jináč spořádáno. Sborové soudy druhé instance usnášeti se mají ve sborech pěti soudců.   V. O nejvyšším soudu co soudu zrušovacím. § 16   Nejvyššímu soudu přísluší rozhodovati co soudu zrušovacímu o stížnostech, kterýchž tento řád trestní připouští.   Usnášeti se má ve sborech sedmi soudců.   VI. Jak mají býti složeni sborové soudcovští a jak se má v nich hlasovati. § 17   Při rozhodování o věcech trestních nemá býti hlasujících ve sboru soudcovském, počítajíc k nim i předsedícího, ani více ani méně, než ustanoveno jest v §§ 12. až 16.   § 18   Oddělení (senáty) soudů sborových, kterýmž přísluší vésti přelíčení u věcech trestních v §§ 12., 13. (č. 1 a 2) a 15. pojmenované a rozhodovati v příčině jich, složí představený těchto soudů na počátku každého roku na celý rok, pojmenuje zaroveň pro každé oddělení náhradníky předsedících i soudců, a ustanoví spolu trvale pořádek, jak mají po sobě nastupovati.   Stalo-li by se změnami v osobách při některém soudu sborovém, že by jeden neb několik těchto (stálých) oddělení soudních nemohlo zůstati, může představený soudu na ostatní část roku změny nevyhnutedlně potřebné v sestavení těchto oddělení učiniti.   § 19   Sborové soudcovští nemají se usnášeti leč po předchozí poradě. Jestli dle zákona ustanoven zpravodaj, hlasovati má přede všemi, předsedící pak, jenž má jako jiní soudcové v hlasování míti účastenství, má hlasovati naposledy. Jinak hlasovati mají soudcové ve službě starší před mladšími.   § 20 Není-li zákonem výslovně jinak nařízeno, jest ku každému usnešení potřebí absolutní většiny hlasů, t. j. více, než polovice všech hlasů.   Rozdělí-li se hlasové na více než na dvě rozličná mínění, a nemá-li žádné mínění náležité většiny, tedy má předsedící hleděti rozdělením otázek a opakováním dotazu nadpoloviční většiny dojíti. Nedojde-li tím této většiny, tedy se mají hlasové obviněnému nejméně přízniví k hlasům hned po nich nepříznivým připočítávati dotud, až vyjde nadpoloviční většina. Jsou-li hlasové počtem sobě rovní, učiněno buď usnešení podlé mínění obžalovanému příznivějšího.   Vzejde-li rozdílnost mínění o tom, které z obou zdání obviněnému jest méně nepříznivé, budiž o tom, jako o přípravné otázce, hlasováno zvláště. Pakli by se při tomto hlasování rozdělily hlasy stejně, rozhodne v této otázce hlas předsedícího.   § 21   O příslušnosti soudu, o tom, zdaliž potřebí jest, řízení doplniti a o jiných otázkách přípravných budiž vždy nejprvé hlasováno. Rozhodne-li většina hlasů, že se má rozhodnouti věc hlavní, ačkoli o otázce přípravné vzešly pochybnosti, povinni jsou také soudcové, kteří byli v menšině, hlasovati s sebou o věci hlavní.   § 22   Při rozhodování o věci hlavní budiž otázka, zdaliž obžalovaný vinen jest činem za vinu mu kladeným, oddělena od otázky s strany vyměření trestu, a budiž o ní dříve hlasováno nežli o trestu. Byl-li obžalovaný obviněn z několika činů trestných, má se o jednom každém skutku, co se týče viny neb neviny, učiniti usnešení zvláštní. Porada o trestu má se však vztahovati jen k činům trestným, z kterýchž byl obžalovaný vinen nalezen.   Soudcové, kteří nalezli, že obžalovaný není vinen některým činem trestným jemu za vinu daným, mají toho vůli, podlé usnešení, jež se stalo v příčině viny, o trestu hlasovati anebo se hlasování zdržeti. Zdrží-li se hlasování, počítá se hlas jejich tak, jakoby se byli přidali k mínění od ostatních hlasujících pronešenému, které jest obžalovanému nejpříznivější.   VII. O vedlejších osobách při soudech. § 23   Při každém zasedání soudním má býti přítomen zapisovatel, kterýž má o něm sepsati protokol. Jak tento zapisovatel tak i ti, kteří spisují protokol v přípravném vyhledávání a vyšetřování pro zločiny a přečiny, mají býti ke sepisování protokolů pod přísahu vzati.   VIII. O postavení soudů trestních k jiným úřadům. § 24   Úřadové bezpečnosti, k nimž náležejí také starostové obecní, mají vyzvídati veškeré zločiny a přečiny, při nichž se vyšetřování nezavádí toliko k žádosti toho, koho se týkají a nemůže-li vyšetřující soudce sám bez odkladu úřadu konati, mají neodkladná přípravná opatření učiniti, kterýmiž se může věc objasniti, aneb kteráž mohou zabrániti, aby známky činu trestného nebyly odstraněny nebo aby pachatel neuprchl. V domě prohlížeti a někoho z příčiny soudního řízení trestního prozatím uvězniti mohou úřadové bezpečnosti a jich zřízenci, nebyvše k tomu vyzváni, jen v případech v tomto řádu soudu trestního uvedených a mají pak neprodleně příslušnému státnímu zástupci neb soudci vyšetřujícímu oznámiti, že to učinili a s jakým účinkem.   § 25   Zřízencům úřadů bezpečnosti, též veřejným úředlníkům a služebníkům pod přísným trestem zakázáno jest, aby pro nabytí příčin podezření neb pro usvědčení někoho podezřelého hleděli jej svésti, by nějaký čin trestný podnikl, v něm předsešel nebo jej dokonal, aneb aby osobami tajně zjednanými jej sváděli k přiznání nějakému, kteréž by se pak soudu doneslo.   § 26 Trestní soudové mají právo, ve všem, co k řízení jich náleží, v zemích radou říšskou zastoupených s úřady státními, zemskými a obecními přímo si dopisovati. Úřadové státní, zemští a obecní jsou povinni, soudům trestním nápomocni býti, jich žádostem co možná nejdříve zadost učiniti, aneb soudům trestními hned oznámiti, co tomu jest na odpor. Též s kr. úřady uherskými a cizozemskými mohou si soudcové trestní přímo dopisovati, není- li o tom zvláštními předpisy nic jiného nařízeno.   § 27   Shledal-li by soud trestní, že úřad, k němuž se byl se žádostí nějakou obrátil, v plnění této žádosti jest nedbalý neb liknavý, má to buď úřadu nad dotčeným úřadem postavenému aneb sborovému soudu druhé instance, k jehož okršlku náleží, oznámiti, aby se náležitým spůsobem pomoc učinila. Zanedbal-li by soud trestní této povinnosti, nemůže se liknavosti úřadu jiného omluviti.   Nařízení toto má také platnost zvláště tehda, když státní zastupitelství nedostojí náležitě své povinnosti zákonem mu uložené, aby v určitou dobu podalo nějaké vyjádření nebo nějaký návrh.   § 28   Soudové trestní mohou, když toho potřeba, branné moci přímo za pomoc žádati, bez prostřednictví nějakého jiného úřadu.   Kapitola III. O státním zastupitelství. § 29   Při každém sborovém soudu první instance ustanoví se státní zástupce, při každém sborovém soudu druhé instance vrchní státní zástupce a při nejvyšším soudě generální prokurátor s tolika náměstky, kolik jich bude potřebí. Náměstkové státních zástupců, vrchních státních zástupců a generálního prokurátora mají dle zákona právo, předsebrati, kdy koli je zastupují, veškeré jich úřední výkony.   § 30   Členové státního zastupitelství mají v oboru jim vyměřeném dobré státu opatrovati; oni jsou v úředních výkonech neodvislí od soudů, při nichž jsou zřízeni.   Státní zástupcové při sborových soudech první instance postavení jsou pod vrchním státním zástupcem a zástupcové státní při sborových soudech druhé instance, jakož i generální prokurátor při soudu zrušovacím, postaveni jsou přímo pod ministrem práv.   § 31   Úkolem státního zástupce při sborovém soudu první instance jest, aby měl účastenství v přípravném vyhledávání, přípravném vyšetřování a hlavním přelíčení pro zločiny a přečiny tomuto soudu přikázaném, rovněž i v řízení odvolavacím u sborového soudu první instance z příčiny rozhodnutí soudů okresních vedeném, a aby zasedal spolu v soudě porotním v okršlku sborového soudu první instance. Státní zástupce může též účastenství míti sám aneb skrze svého náměstka v přelíčení před soudy okresními.   Státní zástupce má každý měsíc vrchnímu státnímu zástupci zprávu podati o věcech trestních, kteréž byly vyřízeny, též o těch, které posud nejsou vyřízeny a jak daleko tyto postoupily. Jde-li o zavedení neb zastavení vyšetřování neb o některý důležitější výkon vyšetřování, a má-li v tom nějakou pochybnost, má vrchnímu státnímu zástupci zprávu podati a jeho příkazův poslušen býti.   § 32   Vrchní státní zástupce u sborového soudu druhé instance má úřad svůj konati při každém přelíčení před tímto soudem vedeném. Nad to přísluší mu dohlížeti ke zřízencům státního zastupitelství v obvodu sborového soudu druhé instance, při sborových soudech první instance a při okresních soudech ustaveným. Též má právo, míti účastenství v každé trestní věci v jich obor působnosti náležející, buď sám neb skrze náměstka.   § 33   Přelíčení před soudem zrušovacím náleží v obor působnosti generálního prokurátora při témž dvoře ustanoveného aneb jeho náměstka.   Generální prokurátor při soudu zrušovacím může z moci úřadu aneb z příkazu ministra práv podati pro zachování zákona stížnost zmatečnou proti rozsudkům trestních soudů, kteréž se zakládají na porušení neb na nepravém výkladu zákona, jakož i proti každému usnešení trestního soudu zákonu na odpor učiněnému nebo proti jednání zákonu na odpor předsevzatému, o němž známosti nabude; to učiniti může i tehda, kdyby ani žalovaný ani žalující neužili ve lhůtě zákonem vyměřené práva k podání stížnosti zmatečné. Na státní zástupce náleží, aby případy, v nichž se jim stížnost zmatečná vidí býti příhodná, vrchním státním zástupcům předkládali, kteříž uváží, zdali se tyto případy mají generálnímu prokurátorovi při soudu zrušovacím oznámiti.   § 34   Státní zástupcové mají každý čin trestný, o kterémž se dovědí, a kterýž se nemá vyšetřovati a trestati jen k požádání toho, jehož se týče, z povinnosti úřadu stíhati, a mají tedy, čeho potřebí, naříditi, aby u příslušného soudu vyšetřování se zavedlo a vinník byl potrestán.   Státní zástupcové mají k tomu přihlížeti, aby se náležitě užilo všech prostředků k vyhledání pravdy příhodných. Oni mají právo, každé chvíle ve spisy nahlédnouti a vědomost si zjednati, jak vyšetřování zavedené postoupilo, nebo za propůjčení spisů žádati a příhodné návrhy činiti, aniž by se tím řízení trestní protáhlo. Shledali-li by nějaké nepravidelnosti nebo nějaké protahování, mají podlé zákonů opatření učiniti, aby se to odvarovali.   Na vykonání trestu účinkují státní zástupcové, jak v tomto zákoně jest vyměřeno.   § 35   Státní zástupcové mají návrhy své činiti ústně neb písemně, a o každém návrhu si soud učiniti opatření neb usnešení. Rovněž mají podávati svá zdání o návrzích obviněného aneb k dotazům soudu.   Zástupcové státní mají býti přítomni při poradách soudu, ač nejde-li o rozhodnutí hlavnímu přelíčení aneb při stání, kteréž bylo nařízeno z příčiny odvolání neb stížnosti xxx; však nemají práva, býti při hlasování a při konečném usnešení.   § 36   Státní zástupcové mohou s úřady bezpečnosti neb jinými úřady státními, zemskými neb obecními v přímé spojení vejíti a za pomoc jich žádati, aneb v případu potřeby bez prostřednictví jiného úřadu brannou moc na pomoc vyzvati. Úřadové bezpečnosti a jich nižší služebníci mají nařízení státních zástupců poslušni býti.   § 37   Generální prokurátor při soudu zrušovacím a vrchní státní zástupcové mají na začátku každého roku ministrovi práv podati zprávu o věcech trestních minulého roku vyřízených i nevyřízených, též o tom, v jakém spůsobu jest správa soudní, jak jde předse a které vady se shledaly v zákonodárství a v řízení úředním.   Kapitola IV. O obviněném a o hájení obviněného. § 38   Ten, kdo jest v podezření nějakého činu trestného, pokládán býti může za obviněného teprv od té chvíle, když byla na něho obžaloba podána aneb návrh učiněn, aby naň zavedeno bylo vyšetřování přípravné.   Za obžalovaného budiž pokládán ten, proti němuž nařízeno bylo hlavní přelíčení.   Co tento zákon nařizuje o obviněném, vztahuje se také k obžalovanému a k tomu, kdož, jsa činu trestného podezřelý, byl vyslechnut neb k výslechu obeslán nebo u vězení aneb vazbu dán, ač nemá-li dotčené nařízení dle povahy své platnost jen v příčině přípravného vyšetřování.   § 39   Obviněný může sobě v každé věci trestní vzíti obhájce a zvoliti zaň každého, kdož zapsán jest do seznamu obhájců v některé zemi radou říšskou zastoupené.   Nezletilému nebo opatrovanci může otec, poručník nebo opatrovník i proti jeho vůli obhájce zříditi.   Každý sborový soud druhé instance má pro svůj okršlek seznam obhájců zdělati, jej počátkem každého roku obnoviti a všem trestním soudům dodati, kdež se vyloží, aby v něj každý mohl nahlédnouti. V tento seznam buďtež zapsáni předkem všichni advokáti, kteří v obvodu téhož sborového soudu druhé instance advokátství skutečně provozují. Žádají-li za to, mají do něho zapsáni býti také právníci pro dosažení soudcovství, advokátství neb notářství zkoušeni, též doktoři práv, kteří jsou členové sboru učitelského na některé fakultě věd právních a státních, ač nejsou-li tu příčiny, pro kteréž by byli dle zákona ze soudcovství, advokátství nebo notářství vyloučeni. Má- li se někdo pro vyloučení z této listiny za stížena, může si na to u ministra práv stěžovati.   Státní úředlníci mohou v seznam obhájců zapsáni býti jen tehda, když předloží přivolení úřadu nad nimi postaveného.   § 40   Ti, kteří k hlavnímu přelíčení za svědky byli obesláni, nemohou při témž přelíčení obhájci býti. Zdaliž ti, kdož byli za svědky slyšeni, aneb kdož mají dle návrhu k hlavnímu přelíčení za svědky obesláni býti, nemají proto k hájení v předcházejícím řízení připuštěni býti, uvážiti má komora poradní.   Obviněný má toho vůli, vzíti si i několik obhájců; však nemají se tím rozmnožiti řeči obžalovanému při hlavním přelíčení povolené.   § 41   Když se obviněnému obžaloba dodává, má se mu poučení dáti, že má právo zříditi si obhájce.   K hlavnímu přelíčení před soudem porotním budiž obviněnému z povinnosti úřadu obhájce zřízen, nechtěl-li by si ho sám vzíti.   Není-li obviněný, jakož soudu známo, tak majetný, aby náklad na hájení sám mohl zapraviti, přidán mu buď od soudu k jeho žádosti zástupce chudých ku provedení určitých prostředků právních od něho ohlášených, k odůvodnění obran od něho proti obžalobě opovězených i k hlavnímu přelíčení.   § 42   Kdy koliv má soud obhájce ustanoviti, má jej, pokud možná, vybrati z obhájců v sídle soudním bydlících (§ 39.). Kde jest výbor advokátský, má tento výbor jmenovati obhájce z advokátů a kandidátů advokátství.   Několika osobám zaroveň obviněným může se ustanoviti obhájce společný; obviněným však, jichž potřeby jsou rozdílné, mají se k návrhu některého z nich neb k návrhu obhájce aneb z povinnosti úřadu zříditi obhájcové zvláštní.   § 43   Každý, kdož zapsán jest v seznam obhájců, jest povinen, uvázati se ve svém bydlišti v hájení jemu uložené, leč by měl důvody, obhajování odmítnouti, o jichž platnosti rozhoduje komora poradní.   Úředlníci u soudu ustanovení a k soudcovství spůsobilí jsou povinni, není-li to jiných obhájců, vzíti na se hájení od správce soudu na ně vznešené, třeba by nebyli v seznamu obhájců zapsáni.   § 44   Kdo za obhájce jest ustanoven, nemá potřebí zvláštního plnomocenství k některému výkonu v rozepři, ani tehdy, kdyby chtěl učiniti návrh, aby řízení trestní bylo obnoveno. Zvolil-li si obviněný sám obhájce, může hájení každé chvíle na jiného obhájce přenésti.   Také plnomocenství obhájce z povinnosti úřadu ustanoveného pomíjí, když si obviněný jiného obhájce zřídí. Však změnou obhájců nemá řízení býti zadržováno.   § 45   I také mezi vyhledáváním a vyšetřováním přípravným může sobě obviněný z ustanovených obhájců zvoliti právního zástupce, který by práv jeho hájil při soudních výkonech, kteréž mají vésti přímo ku zjištění skutku a později se znovu předsebráti nemohou, a který by mu provedl jisté prostředky právní od něho opovězené, a může s ním, jestli ve vazbě, mluviti u přítomnosti osoby soudní. Shledá-li soudce vyšetřující aneb v případu stížnosti komora poradní, že se to srovnává s účelem řízení, může se právnímu zástupci dovoliti, aby ve spisy aneb v čásť spisů nahlédnul; na všechen spůsob má se mu však k jeho žádosti vydati přepis rozkazu zatykacího i důvodů toho rozkazu i také opatření soudního, proti kterémuž obviněný ohlásil prostředek opravný.   Po dodání spisu obžalovacího může však obviněný mluviti s obhájcem i v nepřítomnosti osoby soudní, a oba mají právo, pod dohledem ve spisy nahlédnouti aneb z nich přepisy sobě zdělati, až na protokoly o poradách soudu. Požádají-li za to, má se jim vydati zdarma přepis protokolů o soudním ohledání, přepis dobrého zdání znalců a původních listin k trestnému činu se vztahujících.   Kapitola V. O soukromém žalobníkovi a účastníkovi soukromém. § 46   Jde-li o nějaký přečin, kterýž dle zákona trestního toliko k žádosti toho, komuž v právích bylo ublíženo, pořadem práva trestního stíhán býti může, tedy může ten, komu bylo ublíženo, co soukromý žalobník na soudu trestním písemně neb ústně žádati, aby bylo zavedeno stíhání dle práva trestního.   Soukromý žalobník má právo, mezi přípravným řízením a vyšetřováním býti soudu vším k ruce, čímž by žalobu svou mohl opodstatniti, nahlédati ve spisy a zaříditi ku provedení žaloby své u soudu vše, co může zaříditi státní zástupce.   Opominul-li by soukromý žalobník podati ve lhůtě zákonem vyměřené žalobu aneb jiné návrhy, jichž k provedení žaloby potřebí, nepřišel-li by k hlavnímu přelíčení, aneb neučinil-li by při něm závěrečného návrhu, má se za to, že od stíhání upustil.   Požádá-li za to žalobník soukromý, může ho státní zástupce zastupovati.   § 47   Každý, komuž bylo v právích ublíženo zločinem aneb nějakým přečinem, kterýž má z povinnosti úřadu stíhán býti, může se až do početí hlavního přelíčení k řízení trestnímu připojiti a stane se tím účastníkem soukromým.   Účastník soukromý má tato práva:   1. Může státnímu zástupci a vyšetřujícímu soudci vším býti na ruku, co jest příhodno k usvědčení obviněného aneb k odůvodnění náhrady pohledávané.   2. Účastník soukromý může nahlédati ve spisy, a to již mezi přípravným řízením a vyšetřováním, nejsou-li tomu zvláštní důvody na odpor.   3. Účastník soukromý obešle se k hlavnímu přelíčení a připomene se mu, kdyby nepřišel, že přelíčení nicméně půjde předse a že jeho návrhy budou ze spisů čteny. On může obžalovanému, svědkům a znalcům otázky dávati a chtěl-li by něco připomenouti, může se mu již mezi přelíčením dovoliti mluviti. Ku konci přelíčení má právo, hned když státní z zástupce návrh závěrečný učiní a odůvodní, mluviti k tomu konci, aby práva, jichž pohledává, provedl i odůvodnil a učinil návrhy, v příčině kterýchž žádá, aby o nich v hlavním nálezu bylo spolu rozsouzeno. § 48   Mimo to má účastník soukromý právo, na místě státního zástupce veřejnou žalobu na soud vznésti a ji provésti dle toho, jak tuto se ustanovuje:   1. Odvrhne-li státní zástupce oznámení toho, komu bylo ublíženo, a odmítne-li od sebe soudní stíhání, buď hned nebo po přípravném vyhledávání (§ 90.), má tomu, komu bylo ublíženo, o tom dáti věděti. V tomto případu má ten, komu bylo ublíženo, když se prohlásí, že se připojuje k řízení trestnímu, právo, podati komoře poradní návrh, aby se zavedlo přípravné vyšetřování, o němž má komora, vyhledavši, čeho potřebí, usnešení učiniti.   2. Upustí-li státní zástupce od stíhání nějakého činu trestuhodného, dříve než obviněný byl proň dle práva platně obžalován, budiž o tom účastníku soukromému vědomost dána, kterýž může ve třech dnech, když o tom byl vědomosti nabyl, u soudce vyšetřujícího ústně neb písemně se prohlásiti, že setrvává při dalším stíhání. Nebyl-li ten, jemuž bylo činem trestným uškozeno, o tom, že státní zástupce od stíhání upustil, úředně zpraven, může toto prohlášení učiniti ve třech měsících, když bylo vyšetřování zastaveno. V obojí případnosti předloží se toto prohlášení, v němž má býti obviněný i čin jemu za vinu kladený zevrubně pojmenován, se všemi spisy sborovému soudu druhé instance, kterýž, nemá-li za to, že není příčiny k dalšímu stíhání obviněného, nařídí, aby vyšetřování přípravné se zavedlo nebo obnovilo. Byl-li obviněný v příčině skutku, jenž za vinu se mu klade, již vyslýchán, může sborový soud druhé instance vedlé prohlášení účastníka soukromého vyřknouti, že se obviněný dává v obžalobu.   3. Upustí-li státní zástupce od obžaloby, když žaloba nabyla již moci právní, budiž o tom účastníku soukromému věděti dáno a podotknuto, že může při obžalobě setrvati, že to má však ve třech dnech sborovému soudu první instance oznámiti. Na prohlášení později podané nemá se zřetele.   § 49   I když účastník soukromý žalobu podá, má státní zástupce toho vůli, zjednati si vědomost, jak řízení trestní jde předse, a může každé chvíle stíhán soudní opět na se vzíti.   Vůbec vztahuje se to, co v tomto zákoně nařízeno o soukromém žalobníkovi, také k soukromému účastníku, kterýž na místě státního zástupce žalobu vede, však s tímto obmezením:   1. Jemu není zůstaveno na vůli, podati obžalobu bez přípravného vyšetřování.   2. Proti usnešení komory poradní nemá jiných opravných prostředků, leč stížnost na zastavení přípravného vyšetřování.   3. Účastník soukromý nemá práva, podati stížnost zmatečnou na usnešení sborového soudu druhé instance aneb na rozsudek v hlavním přelíčení vydaný; odvolati může se z tohoto rozsudku jen v těch případech, v kterýchž to dovoleno jest žalobníku soukromému vůbec (§§ 283., 345., 465.). Účastník soukromý nemá práva navrhovati, aby se obnovilo řízení trestní.   4. Z příčiny práva účastníku soukromému dle § 48., č. 2 příslušejícího nemá se prodlévati s propuštěním obviněného na svobodu.   V případě, uvedeném v § 48., č. 3, má poradní komora dle svého zdání rozhodnouti, má-li se prodleti s propuštěním uvězněného obžalovaného.   § 50   Soukromý žalobník a účastník, též jejich řádní zástupcové mohou svou záležitost vésti sami aneb skrze zmocněnce, a mohou si vzíti právního zástupce z osob v seznamu obhájců zapsaných.   Soud může dle svého zdání soukromému žalobníkovi neb účastníkovi, jenž nebydlí v sídle soudu, naříditi, aby jmenoval zmocněnce v sídle soudu bydlícího, a může tomu i xxx uložiti, aby si zvolili zástupce právního z osob v seznamu obhájců zapsaných.   Kapitola VI. O příslušnosti soudů trestních a o spojení několika věcí trestních. I. O obecném soudě příslušném. § 51   Vůbec přísluší konati řízení trestní soudu, v jehož okršlku trestný čin byl spáchán, a to i tehda, když účinek, kterýž se ke skutku trestnému vyhledává, stal se na jiném místě.   Byl-li čin trestný spáchán v několika okresích aneb na rozhraní dvou okresů, aneb neví-li se, v kterém z několika určitých okresů byl spáchán, jest z těchto soudů příslušný ten, jenž jiné předstihne.   Předstihne pak jiné soudy ten, kterýž nejprvé předse vezme nějaký výkon vyšetřovací.   Zdvihne-li se nejistota, na kterém místě skutek byl spáchán, dříve než obviněný byl obžalován, má v řízení trestním pokračovati soud toho místa, kde skutek byl vykonán.   § 52   Oznámí-li se, že nějaký čin trestný byl vykonán, soudu, v jehož okršlku obviněný bydlí, zdržuje se aneb byl postižen, jest tento soud příslušný, ač jestli ho nepředstihl již soud toho místa, kde skutek byl spáchán. Žádá-li však za to státní zástupce toho neb onoho soudu, soukromý žalobník aneb obviněný, a bylo-li by obviněných několik, třeba jen jediný z nich, budiž záležitost odevzdána soudu toho místa, kde skutek byl spáchán.   Bylo-li řízení trestní pro zločin neb přečin na uvězněného obviněného zavedené před hlavním přelíčením zastaveno, jest v příčině jiných činů trestných, které se mu za vinu kladou a náležejí před soud okresní, příslušný onen soud okresní, v jehož okršlku jest obviněný ve vazbě. Však i v tomto případu mohou žalobník i obžalovaný žádati, aby řízení bylo postoupeno soudu toho místa, kde skutek byl vykonán.   § 53   Soudu trestnímu, kterýž nejprvé zvěděl o nějakém činu trestném, spáchaném v některé zemi říšskou radou zastoupené, přísluší v příčině jeho říditi dotud, pokud se nevyhledá okolnost nějaká, na níž dle §§ 51 a 52. příslušnost jiného soudu se zakládá.   § 54   Byl-li čin trestný spáchán mimo země radou říšskou zastoupené, příslušný jest onen soud v těchto zemích, v jehož okršlku obviněný bydlí aneb se zdržuje, a není-li soudu takového, tedy onen soud, v jehož okršlku byl postižen.   Oznámí-li nějaký cizí stát aneb některý úřad v zemích koruny uherské, že vydá obviněného, aneb má-li se za vydání obviněného teprv žádati, a neví-li se, který zdejší soud jest příslušný, bude příslušný onen soud, jejž k tomu ustanoví soud zrušovací po vyslyšení generálního prokurátora.   § 55   Soud, kterýž jest příslušný v příčině pachatele, jest příslušný také v příčině spoluvinníků a účastníků.   § 56   Klade-li se témuž obviněnému několik činů trestných za vinu, aneb mělo-li v témž činu trestném několik osob účastenství, aneb dopustila-li se jedna z těchto osob mimo to společně s jinými osobami nějakého činu trestného, vedeno budiž vůbec řízení trestní proti všem těmto osobám pro tyto činy trestné u téhož soudu zaroveň, a vynešen buď o všech scházejících se činech trestných konečný rozsudek.   K tomuto řízení příslušný jest z několika soudů závodících ten, kterýž jiné předstihl. Patří-li však některý ze setkávajících se činů trestných před soud porotní, řídí se příslušnost tímto činem, třeba by soud v příčině některého jiného činu trestného příslušný byl již předstihl. Rovněž řídí se příslušnost zločinem neb přečinem před sborový soud náležejícím, třeba jej byl okresní soud v příčině nějakého činu trestného k jeho moci příslušejícího předstihl.   § 57   Soud, příslušný dle § 56. v příčině několika setkávajících se činů trestných, může k návrhu aneb z moci své úřední učiniti, aby řízení trestní, týkající se toho neb onoho činu trestného nebo toho nebo onoho obviněného, vedlo a dokonalo se zvlášť o sobě, jestliže by se tím zamezilo, by se řízení neprodloužilo nebo nestížilo aneb zkrátila se vazba obviněného.   V takovém případu má žalobník ihned se prohlásiti, zdali sobě vyhražuje, stíhati téhož obviněného pro jiná obvinění. Učinil-li tak, má řízení v příčině těchto obvinění bez průtahu dále vésti a ukončiti; neučinil-li tak, může obžalovaný pro tato obvinění stíhán býti jen z těch příčin, pro které se může řízení trestní před hlavním přelíčením zastavené obnoviti.   Pominul-li žalobník v prohlášení svém některý čin trestný, pro který bylo vedeno soudní vyhledávání neb vyšetřování přípravné, může obviněný žádati, aby žalobník i o tomto činu se prohlásil, jinak by se za to mělo, že se vzdal dalšího stíhání.   Běží-li o nějaký přečin neb přestupek, kterýž se nestíhá toliko k žádosti některého účastníka soukromého, budiž vždy též státní zástupce vyzván, aby se o něm pronesl.   § 58 Stalo-li se opatření, aby některý z několika souvislých činů trestných zvláště k hlavnímu přelíčení byl přiveden, neb aby přípravné vyšetřování proti některému obviněnému vedlo se zvlášť o sobě, může se čin trestný takto vyloučený, postoupiti soudu, kterýž by v příčině jeho byl příslušný, nehledě k souvislosti jeho s jinými činy trestnými.   § 59   Má-li obviněný vydán býti některému královskému uherskému neb cizímu úřadu, přísluší to uvážiti a jednati s tímto úřadem sborovému soudu první instance, v jehož okršlku obviněný, jenž má vydán býti, bydlí neb se zdržuje, a nebydlí-li nebo nezdržuje-li se tu, tedy tomu soudu, v jehož okršlku byl postižen. Byla-li taková žádost za vydání učiněna, aneb byly-li vydány listy zatykací, má ovšem náležité opatření učiněno býti, aby obviněný neuprchl; avšak poradní komora, vyslyševši státního zástupce, má sborovému soudu druhé instance jen tehda navrhnouti, aby obviněný byl vydán, když úřad, jenž za vydání žádá, předloží buď hned aneb v přiměřené době takové důkazy neb příčiny podezření, z nichž obviněný při výslechu na místě vyvésti se nemůže. Sborový soud druhé instance má usnešení své, po vyslyšení vrchního zástupce učiněné, vždy napřed ministrovi práv ku schválení předložiti.   II. O příslušných soudech zvláštních. § 60   Řízení trestní proti osobám, které u věcech trestních dle zákona náležejí pod vojenskou moc soudní, zůstavuje se i příště soudům vojenským. Však vyhledávati příběh skutečný v příčině činů trestných, kteréž mají uvažovány býti dle obecných zákonů trestních, přísluší soudům vojenským jenom tehda, když jest patrno, že obviněný náleží pod vojenskou moc soudní. Přijde-li to na jevo teprv mezi vyšetřováním u civilního trestního soudu vedeném, má civilní trestní soud řízení přerušiti a vojenskému soudu je odevzdati.   § 61 Cizí vyslancové při dvoře rakousko-uherském zřízení a osoby k vyslanství samému náležející nejsou postaveni pod soudní mocí úřadů zemských. Ani domácí a služebné osoby těchto vyslanců a cizích mocnářů v Rakousku meškajících, jenž jsou zaroveň poddanými toho státu, k němuž náleží mocnář neb vyslanec, nepříslušejí k soudům rakouským. Mělo-li by se tedy proti těmto osobám zavésti úřední řízení pro nějaký čin trestný, má úřad dle okolností osobou obviněného se zjistiti, však ihned to oznámiti nejvyššímu dvorskému maršalství, aby to u vědomost uvedlo mocnářovi neb vyslanci, by obviněný byl převzat.   III. O právu, delegovati jiné soudy. § 62   Sborové soudy druhé instance mají právo, po vyslyšení vrchního státního zástupce z příčiny veřejné bezpečnosti neb z jiných příčin důležitých jisté trestní záležitosti příslušnému soudu odejmouti a k jinému soudu téhož spůsobu ve svém okršlku přidati.   § 63 Totéž právo má soud zrušovací v celém obvodu zemí radou říšskou zastoupených.   Z příčiny delegace jiného soudu, dle § 62. od sborového soudu druhé instance nařízené, může žalobník i obviněný u soudu zrušovacího stížnost vésti. Taková stížnost podána budiž ve třech dnech od oznámení toho usnešení soudu, kterýž usnešení oznámil.   IV. Kdo rozhoduje, když jest spor o příslušnost soudu. § 64   Jestli spor o příslušnost mezi soudy okresními, kteréž jsou postaveny pod týmž soudem sborovým první instance, rozhodne o něm poradní komora tohoto soudu. Nemohou-li se dva soudy sborové první instance o příslušnost svou nebo o příslušnost dvou okresních soudů pod nimi postavených shodnouti, rozhoduje sborový soud druhé instance. Jestli spor o příslušnost mezi dvěma soudy, kteréž nejsou postaveny pod týmž soudem sborovým druhé instance, aneb mezi dvěma soudy druhé instance, rozhodne soud zrušovací. Takové rozhodnutí učiniti se může toliko po vyslyšení státního zastupitelství a není proti němu žádného zvláštního opravného prostředku.   Nežli dojde rozhodnutí, má ten i onen soud vykonati vše, čeho v jeho okršlku k zavedení vyšetřování a ke zjištění skutku zběhlého potřebí, zvláště pak má předsevzíti výkony vyšetřovací, při nichž nastává nebezpečenství z prodlení.   V. Které výkony mohou předsebráti soudové nepříslušní. § 65   Každý soud trestní, i nepříslušný, v jehož okršlku se objeví známky nějakého zločinu neb přečinu, má právo a jest povinen, když nastává z prodlení nebezpečenství, předsevzíti všechno to, co může vésti k vyhledání skutku a k zatčení obviněného. Má však příslušnému soudu nebo státnímu zástupci ihned o tom dáti věděti a poslati mu spisy v příčině toho zdělané.   § 66   Výkony vyšetřovací, kteréž předsevzal nepříslušný soud trestní, mimo případ v paragrafu předešlém uvedený, nejsou z té jediné příčiny neplatné, ač vztahují-li se toliko k vyšetřování přípravnému; na soud příslušný však náleží, aby uvážil, má-li se některý výkon znovu předsevzíti aneb doplniti.   Kapitola VII. O vylučování a zamítání osob soudních a státních zástupců. I. O vylučování osob soudních. § 67 Ani soudce ani zapisovatel nemůže nijakého výkonu soudního v řízení trestním předsebráti, bylo-li jemu trestným skutkem ublíženo, nebo jestli obviněný, anebo ten, komu ublíženo, s ním svazkem manželským spojen, nebo jestli obviněný, ten, komu ublíženo, státní zástupce, soukromý žalobník neb obhájce v pokolení vzhůru neb dolů stupujícím s ním příbuzný neb sešvakřený, jeho bratranec neb sestřenice, nebo ještě blíže s ním příbuzný, anebo v témž stupni sešvakřený, nebo jestli s ním ve svazku rodičů volicích a dětí zvolených, neb schovatelů a schovanců, poručníka a poručence.   § 68 Mimo to nemůže býti v nižádné instanci ani soudcem ani zapisovatelem ten, kdo   1. mimo své práce služební byl svědkem trestného činu, o nějž běží, aneb kdo byl v té věci za svědka neb znalce vyslýchán;   2. kdo v též věci byl obhájcem, zástupcem soukromého žalobníka, účastníkem soukromým nebo státním zástupcem.   V hlavním přelíčení nemůže míti účastenství a nemůže v příčině jeho rozhodovati ten, kdo v též záležitosti byl soudcem vyšetřujícím, aneb měl účastenství v rozhodování o námitkách proti obžalobě (§§ 211 až 214). Jestli potřebí, hlavní přelíčení za příčinou odvolání neb zmatečné stížnosti znovu vésti, nemohou v tomto přelíčení býti činnými soudcové, kteří měli účastenství v prvním hlavním přelíčení.   § 69   Členové soudů vyšších instancí zvláště nemohou také účastenství míti:   1. v přelíčení v příčině věcí trestních, v nichž byli soudci vyšetřujícími;   2. v jednání o prostředky opravné proti některému rozhodnutí, v kterémž v některé nižší instanci spolu hlasovali;   3. nemohou míti referátu a předsedati v přelíčení o nějaké věci trestní, v kteréž byl v nižší instanci soudcem vyšetřujícím nebo referentem někdo, s kým jsou ve svazku některém v § 67. jmenovaném.   § 70   Soudce jest povinen, oznámiti neprodleně správci soudu, jehož členem jest, příčinu, proč jest ze soudcovství vyloučen. Jestli ze soudcovství vyloučen správce soudu okresního, nechť to oznámí představenému sborového soudu první instance.   Zapisovatel má toto oznámení učiniti soudci, u kterého má spisovati protokol.   § 71   Jak mile některá osoba soudní shledá, že jest tu příčina z účastenství v soudcovství jej vylučující, má se ihned každého výkonu soudního pod neplatností zdržeti. Toliko když by nastávalo nebezpečenství z prodlení, a nebylo by lze, jiného soudce neb zapisovatele ihned ustanoviti, má taková osoba soudní výkony zvláště pilné sám předsevzíti, leč by se mělo zakročiti proti manželce soudcově nebo proti někomu s ním příbuznému neb sešvakřenému (§ 67.), v kterémž případě se má řízení soudní bez prodlení nejbližšímu soudci postoupiti.   II. O zamítání osob soudních. § 72   Státní zástupce, soukromý účastník, žalobník soukromý a obviněnec mohou zamítnouti některého člena soudu a zapisovatele, když mohou kromě případů v §§ 67 - 69 uvedených přivésti a prokázati jiné důvody, pro kteréž jest pochybno, že ten, koho chtějí zamítnouti, jest úplně nepodjatý.   § 73   Chce-li účastník některý zamítnouti soudce, má podati nebo protokolem dáti zapsati žádost u toho soudu, k němuž zamítnutý náleží, a to do čtyřiadvadcíti hodin před početím řízení, běží-li o zamítnutí některého člena soudu nalézajícího, a nejdéle ve třech dnech od dodání obsílky k přelíčení, jde-li o zamítnutí celého soudu. V žádosti mají se příčiny zamítnutí podrobně uvésti a dle možnosti vysvědčiti.   § 74   Zdaliž má některá osoba soudní býti zamítnuta, o tom rozhoduje vůbec představený soudu, k němuž ta osoba přísluší.   Byl-li zamítnut okresní soudce, rozhoduje o tom poradní komora sborového soudu první instance; byl-li zamítnut celý soud první instance aneb představený soudu, rozhoduje o tom sborový soud druhé instance, a byl-li zamítnut sborový soud druhé instance neb president tohoto soudu, rozhoduje v příčině toho soud zrušovací.   Proti těmto rozhodnutím není opravného prostředku. Představený soudu aneb soud, kterýž o zamítnutí rozhoduje, má zaroveň, dá-li zamítnutí místo, pojmenovati soudce neb soud, na nějž se má záležitost přenésti.   III. O vylučování státních zástupců. § 75   Ze zakročování u věcech trestních vyloučeni jsou členové státního zastupitelství, s nimiž jest obviněný neb jeho obhájce, ten, jemuž bylo zločinem nebo přečinem ublíženo, aneb soukromý žalobník v některém svazku v § 67. jmenovaném; rovněž vyloučen jest každý ten, kdož v též věci byl za svědka neb za znalce slyšen, aneb v ní byl obhájcem, zástupcem soukromého žalobníka nebo účastníka anebo soudcem.   § 76   Každý člen státního zastupitelství jest povinen, od té chvíle, když o příčině vylučovací vědomosti nabude, každého zakročení v trestní věci, z níž jest vyloučen, se zdržeti, svému náměstkovi ji postoupiti a svému nejbližšímu představenému to oznámiti. Stěžují-li sobě strany na to, že zakročil státní zástupce u věci nějaké, v které by se byl měl dle zákona zakročení zdržeti, nebudiž tím řízení zdržováno.   Kapitola VIII. O oznamování opatření soudních a o povolování, nahlédati ve spisy. § 77   Soudní opatření oznamují se buď ústně před soudem aneb dodáním prvopisu neb úředně věrou opatřeného přepisu téhož opatření. Ústní prohlášení má býti vysvědčeno protokolem. Tomu, jemuž bylo opatření ústně prohlášeno, má se vydati na požádání přepis.   § 78   Státnímu zastupitelství buďtež opatření soudní dodávána v prvopisu. Úředlník státního zastupitelství má na prvopis napsati potvrzení, že v něj nahlédl, a má k tomu dátum připojiti. Požádá-li za to, buď mu vydán přepis.   § 79   Obeslání k hlavnímu přelíčení v první instanci dodáno buď obviněnému k vlastním rukoum.   Obeslání toto, svědčící soukromému žalobníkovi neb účastníkovi, dodáno buď jemu samému nebo jeho zřízenému zástupci, a taktéž dodány buďte veškeré spisy, od jichž dodání jde účastníkovi lhůta k užití prostředku opravného nebo námitek proti obžalobě, účastníku nebo jeho zástupci.   Vyhýbal-li by se někdo, o němž se ví, kde se zdržuje, aby mu obeslání bylo osobně dodáno, budiž dodáno starostovi obecnímu; vyhýbajícímu se pak buď o tom věděti dáno oznámením, přibitým na jeho bytu a na domě obecním.   § 80   Má-li se někomu dodati nějaké jiné opatření soudní, nežli uvedeno v § 79., a není-li ho v obydlí jeho nalézti, tedy odevzdáno buď některému dorostlému člověku domácímu. Není-li takového člověka domácího, budiž písemnost, ježto se má dodati, odevzdána některému sousedovi, anebo, není-li nikoho, kdo by ji chtěl přijmouti, uložena buď u starosty obecního a buď o tom v obydlí na místě snadno v oči bijícím návěští zůstaveno, aneb jestli obydlí zavřeno, na dvéře zavěšeno.   Nelze-li vyhledati bytu osoby, jíž se má nějaká písemnost dodati, budiž ta písemnost přibita na domě obecním, a vidělo-li by se soudu příhodno, budiž vyhlášena ve veřejných novinách.   § 81   Zdržuje-li se účastník, jemuž se má nějaké opatření dodati, mimo okres toho soudu, kterýž je vydal, má za dodání požádán býti soud onoho místa, kam se opatření dodati má. Totéž staň se s opatřeními sborového soudu první instance, která mají dodána býti mimo obvod soudu okresního v sídle sborového soudu zřízeného.   V těchto případnostech může účastník opravné prostředky dle tohoto řádu trestního podati k tomu soudu okresnímu, kterýž byl za dodání požádán. § 82   Má-li se dopustiti, aby strana některá nebo její vysvědčený zástupce ve spisy trestního soudu nahlíželi kromě případů v tomto řádu trestním zvláště uvedených, aneb má-li se povoliti, aby jim vydán byl nějaký přepis, uvážiti náleží soudu, ač prokáží-li tyto osoby hodnověrné, že toho mají zapotřebí ku pohledávání náhrady, k žádosti za obnovené řízení, aneb z nějaké jiné příčiny.   § 83   Když se zavede a skončí řízení trestní proti nějaké osobě vojenské nebo proti obranci zemskému, nebo proti někomu, postavenému v nějakém úřadě státním nebo jiném veřejném, tedy i v úřadě zemském nebo obecním anebo ve službě takové, proti některému členu zastupitelstva obecního aneb nějakého jiného zastupitelstva ke spravování veřejných záležitostí ustanoveného, nebo proti někomu, jemuž udělen byl nějaký veřejný titul aneb nějaký zdejší neb cizozemský řád nebo čestné vyznamenání, má se to oznámiti úřadu nad nimi postavenému neb představenému zastupitelstva a náležitému úřadu d

124/1924 Sb. Zákon ze dne 30. května 1924 o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti.

124/1924 Sb. Zákon ze dne 30. května 1924 o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1.   (1) Byl-li obsahem periodického tiskopisu spáchán zločin utrhání na cti podle §u 209 trestního zákona z 27. května 1852, č. 117 ř. z., §u 514 vojenského trestního zákona z 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., přečin proti bezpečnosti cti, trestný podle §u 493 tr. z. a §u 766 voj. tr. z., zločin nebo přečin křivého obvinění podle §§ 227 a 229 zák. čl. V. z roku 1878 nebo přečin podle zák. čl. XLI. z r. 1914, platí o trestní odpovědnosti za obsah ustanovení zákonů trestních, pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno.   (2) Může-li býti původce nebo, je-li jich více, aspoň jeden z nich ihned stíhán a postaven před tuzemský soud, lze z osob, jež spolupůsobily při redakci, vydání, tisku nebo při obvyklém rozšiřování tiskopisu, nejsou-li původci, stíhati jedině odpovědného redaktora. Toto ustanovení platí i, odpadla-li překážka, aby byl původce stíhán nebo postaven před tuzemský soud, aspoň do vynesení rozsudku první stolice.   (3) Původcem je, kdo proto, aby urážlivá zpráva byla uveřejněna tiskem, 1. zprávu sepsal, 2. v tom obsahu, jak byla uveřejněna, ji objednal, 3. nejsa redaktorem periodického tiskopisu, uveřejnění v tomto tiskopisu nařídil, nebo 4. dal informace v takové zprávě použité, pokud zpráva souhlasí s informací.   (4) Tam, kde zákon mluví o zprávě, rozumí se tím obsah tiskopisu (odst. 1.) vůbec.   § 2.   (1) Pochází-li zpráva, jejímž obsahem byl spáchán některý z činů uvedených v § 1, od státního úřadu a je-li věrně, jak úřadem byla vydána, otištěna a pramen uveden, nelze pro její obsah stíhati osoby, jež spolupůsobily při redakci, vydání, tisku nebo při obvyklém rozšiřování tiskopisu, nejsou-li původci.   (2) Úřad, jenž vydal takovou zprávu, je povinen na žádost uraženého všem periodickým tiskopisům, jimž ji zaslal, oznámiti, v čem byla nesprávnou, rovněž periodickým tiskopisům, které, jak uražený osvědčil, zprávu tu o své újmě otiskly. Tyto periodické tiskopisy jsou povinny uveřejniti zaslanou jim opravu bezplatně a bez jiné poznámky než udání úředního pramene v prvním nebo druhém čísle po dodání opravy, a to na témž místě, týmž písmem a vůbec týmž způsobem, jak byla uveřejněna původní zpráva.   (3) Odpovědný redaktor, který nesplní této povinnosti, trestá se k žádosti uraženého za přestupek soudem na penězích od 40 Kč do 400 Kč. V rozsudku vysloví soud povinnost uveřejniti opravu úřadem vydanou.   § 3.   (1) Je-li pro některý oddíl periodického tiskopisu ustanoven a úřadu ohlášen zvláštní odpovědný redaktor, stíhá odpovědnost za obsah tohoto oddílu, pokud jde o trestné činy uvedené v § 1, jeho, nikoli redaktora, jenž odpovídá za obsah celého tiskopisu podle zákona tiskového (hlavní odpovědný redaktor). Oddíly takové musí býti v časopise zřetelně vyznačeny a redaktor jejich na listě označen.   (2) O ustanovení, ohlášení a vyznačení jména takového odpovědného redaktora platí obecná ustanovení tiskového zákona.   § 4.   (1) Vyžaduje-li zákon k beztrestnosti důkazu pravdy, jest obžalovaný beztrestný i tehdy, byly-li dokázány aspoň okolnosti, pro které tvrzení zprávy mohlo býti považováno důvodně za pravdivé, a je-li zřejmý úmysl chrániti především zájem veřejný.   (2) Za zájem veřejný považuje se zejména dodržování zákonů a nařízení, snaha po odstranění zlořádů ve veřejné správě, hájení společných zájmů jednotlivých tříd a stavů společenských, národností a uznaných náboženských společností, obrana pracovních, mzdových a služebních smluv a řádů, usilování o zlepšení pracovních, služebních nebo mzdových poměrů a o zamezení toho, aby nebyly zhoršeny.   § 5.   Pojmenuje-li odpovědný redaktor do lhůty stanovené soudem správně původce a, je-li jich více, aspoň jednoho, který může býti ihned stíhán a postaven před tuzemský soud, a sdělí správně jeho bydliště z doby uveřejnění zprávy, je beztrestný, prokáže-li, že mu hrozilo propuštění ze služby nebo citelné hmotné poškození, kdyby byl zprávu neuveřejnil. Toto ustanovení platí i, odpadla-li překážka, aby byl původce stíhán nebo postaven před tuzemský soud, aspoň do vynesení rozsudku první stolice.   § 6.   (1) Tvoří-li obsah periodického tiskopisu skutkovou podstatu zločinu nebo přečinu uvedeného v § 1, odpovídá redaktor za přestupek tehdy, když mu nelze trestný čin spáchaný obsahem tiskopisu podle ustanovení trestních zákonů přičítati, zanedbal však takové pozornosti, při jejímž povinném užití nebyla by zpráva pojata do tiskopisu.   (2) Odpovědnost za zanedbání povinné péče podle tohoto ustanovení nastane teprve tehdy, kdy bylo započato s rozšiřováním tiskopisu.   (3) Za tento přestupek trestá se odpovědný redaktor soudem, a) zakládá-li obsah tiskopisu zločin, vězením od jednoho měsíce do šesti měsíců, zakládá-li přečin, vězením od osmi dnů do tří měsíců,   b) jmenoval-li však do lhůty stanovené soudem správně původce podle § 5, zakládá-li obsah tiskopisu zločin, vězením od osmi dnů do tří měsíců, zakládá-li přečin, peněžitým trestem od padesáti korun čsl. do tří tisíc korun čsl.   (4) Za podmínek § 4 je odpovědný redaktor beztrestný.   § 7.   Byl-li odpovědný redaktor odsouzen pro přečin uvedený v § 1 nebo pro přestupek § 6, odst. 3. a), trestá se, označil-li vědomě nesprávně jako původce osobu, která zprávu nesepsala, neobjednala, informace k ní nedala, uveřejnění nenařídila (§ 1, odst. 3.), nebo označil-li vědomě nesprávně její bydliště, ačli nejde o čin přísněji trestný, podle sazeb stanovených na tyto trestné činy, avšak tuhým vězením.   § 8.   (1) Dojde-li návrh veřejného žalobce nebo žádost za stíhání (soukromý návrh, obžaloba) pro přečin uvedený v § 1, oznámí soud, žádá-li za to žalobce, odpovědnému redaktorovi, že jest oprávněn do lhůty, kterou mu soud stanoví, pojmenovati původce. Učiní-li tak odpovědný redaktor, je povinen v této lhůtě správně sděliti jméno i bydliště (§ 5) původcovo. Lhůtu nelze stanoviti na dobu delší osmi dnů od doručení tohoto vyzvání; lhůtu osmidenní nelze prodloužiti.   (2) Nebylo-li žádáno o vyzvání odpovědného redaktora podle odst. 1. nebo uplynula-li lhůta mu daná, obešle předseda senátu nebo soudce jím ustanovený, jde-li o žádost za stíhání (soukromý návrh nebo soukromou obžalobu), žalobce a obviněné, jakož i původce, vydavatele a vlastníka periodického tiskopisu k smírnému jednání. Stejně učiní na žádost obviněného, navrhuje-li stíhání žalobce veřejný. Jednání to budiž nařízeno nejdéle na čtrnáct dnů. Odročení jeho připouští se pouze na souhlasnou žádost obou stran.   (3) Útraty jednání nezakončeného smírem tvoří část útrat trestního řízení.   § 9.   Směřuje-li žádost za stíhání (soukromý návrh), návrh veřejného žalobce nebo obžaloba proti odpovědnému redaktoru některého oddílu (§ 3), přesvědčí se soud, než zavede řízení podle předchozího paragrafu, zda byl tento redaktor i jeho bydliště v den, kdy vyšel periodický tiskopis, jenž zprávu obsahuje, ohlášen u státního zastupitelstva. Nebylo-li tomu tak, zavede se řízení § 10.   (1) Nedošlo-li k smíru, vyzve soud obviněného, aby, chce-li provésti důkaz o tvrzení, pro něž je stíhán, oznámil nejdéle do čtrnácti dnů od doručení tohoto vyzvání všechny skutečnosti, jež chce dokázati, a průvodní prostředky, jimiž je chce prokázati. Není-li návrh učiněn do protokolu, buď podán v tolika vyhotoveních, aby každý žalobce mohl dostati po jednom. Soud dodá návrh žalobci a stanoví mu čtrnáctidenní lhůtu, aby v ní předložil písemně nebo do protokolu své návrhy.   (2) Po uplynutí těchto lhůt, které jen z velmi vážných, stranou nezaviněných příčin mohou býti soudem o dalších čtrnáct dnů prodlouženy, mohou strany nové skutečnosti uváděti a za provedení dalších důkazů žádati jen k hlavnímu přelíčení a u něho.   (3) Soud je povinen čeliti průtahům trestního řízení.   § 11.   (1) Kdo byl odsouzen pro přečin uvedený v § 1, trestá se, nastoupil-li důkaz pravdy, ač znal okolnosti, které vylučovaly pravdivost zprávy, podle sazeb stanovených na tyto trestné činy, avšak tuhým vězením.   (2) Byl-li odsouzen pro přestupek § 6, budiž potrestán, je-li trestem vězení, tuhým vězením, je-li však na čin stanoven trest peněžitý, vězením od osmi dnů do tří měsíců.   § 12.   (1) Zavedením trestního řízení proti kterékoliv osobě odpovědné podle zákona staví se jak lhůta pro podání žádosti za stíhání (soukromého návrhu), tak i lhůta promlčecí proti ostatním odpovědným osobám až do doby, kdy bylo trestní řízení skončeno, a jde-li o žádost za stíhání (soukromý návrh, soukromou obžalobu), soukromý žalobce o tom zpraven.   (2) Byl-li přečin proti bezpečnosti cti spáchán tiskopisem vzájemně, může ten, proti němuž podal žalobce žádost za stíhání (návrh na obžalobu), podati vzájemnou žádost za stíhání (vzájemný soukromý návrh, obžalobu) i tehdy, když lhůta k žádosti za stíhání (soukromému návrhu) již uplynula, ne však později než čtrnáct dnů po tom, kdy mu byla doručena obsílka k smírnému jednání nebo, nebylo-li smírného jednání, do čtrnácti dnů po doručení obsílky k prvému výslechu nebo, byla-li podána obžaloba bez přípravného řízení, do čtrnácti dnů po jejím doručení. Ustanovení toto neplatí, byl-li zatím trestný čin promlčen.   § 13.   (1) Ve výroku rozsudku, jímž byl obžalovaný podle §§ 4, 5 nebo 6, odst. 4., osvobozen, uvede soud podstatný obsah zprávy a vysloví, že pravdivost zprávy nebyla prokázána.   (2) Zároveň uloží odpovědnému redaktoru a vydavateli povinnost uveřejniti bezplatně a bez poznámky výrok rozsudkový a nahraditi útraty.   § 14.   (1) Na návrh žalobce (soukromého účastníka, soukromé strany) uloží soud v rozsudku odsuzujícím (§§ 1 a 6) odpovědnému redaktoru a vydavateli, aby bezplatně a bez poznámky uveřejnili v periodickém tiskopise, v němž zpráva byla uveřejněna, výrok rozsudkový, a pokud toho jest třeba ku zadostiučinění, i důvody v rozsahu, který určí soud.   (2) Mimo to může soud vysloviti na návrh týchž osob, že jsou oprávněny uveřejniti na náklad odsouzeného rozsudek podle ustanovení předchozího odstavce v jednom nebo dvou periodických tiskopisech dalších, jež navrhovatelé označili. Náklad na toto uveřejnění nese odsouzený, ne však přes částku, kterou soud ustanoví.   (3) Z rozhodnutí o uveřejnění rozsudku a rozsahu důvodů mohou obě strany podati odvolání. Dalšího opravného prostředku není.   (4) Podmíněným odkladem trestu není odložen výkon výroku o povinnosti uveřejniti rozsudek.   § 15.   (1) Osobám, jež mají z rozsudku nějakou povinnost, budiž rozsudek doručen. Je-li nařízeno jeho uveřejnění, budiž osobám, jimž je tato povinnost uložena, sděleno také jeho znění, v němž má býti uveřejněn.   (2) Osoby v odst. 1. uvedené buďtež zpraveny také o tom, že rozsudek nabyl moci práva.   § 16.   Rozsudek (§§ 13 a 14) a oprava (§ 2, odst. 3.), jichž uveřejnění bylo uloženo, musí býti uveřejněny v periodickém tiskopisu, jenž zprávu přinesl, nejpozději v druhém čísle, jež vyjde po dnu, kdy byla odpovědnému redaktoru nebo vydavateli doručena zpráva o tom, že rozsudek nabyl právní moci. Staň se tak na prvém místě shora posledního sloupce druhé stránky týmž tiskem a vůbec týmž způsobem, jakým byla uveřejněna zpráva. Této povinnosti není vyhověno uveřejněním rozsudku v čísle, jež bylo zabaveno nebo nebylo vytištěno v obvyklém nákladu.   § 17.   (1) V rozsudku odsuzujícím může soud na návrh soukromého žalobce (soukromého účastníka, soukromé strany) odsouditi obžalovaného na prospěch toho, komu bylo na cti ublíženo, k odškodnému do deseti tisíc korun čsl. za příkoří činem způsobené.   (2) Při vyměření odškodného budiž také přihlédnuto k tomu, pokud bylo ohroženo dobré jméno uraženého, a budiž jemu zejména přiřknuta částka poměrně vyšší, jestliže obžalovaný nastoupil patrně beznadějný důkaz pravdy a tím v ohrožení dobrého jména uraženého pokračoval.   (3) Naopak přiřknuta budiž částka menší nebo náhrada vůbec odepřena, když soukromému žalobci (soukromému účastníku, soukromé straně) bylo nabídnuto dostatečné zadostiučinění a žalobce je odmítl anebo, je-li patrno, že chce z ustanovení toho těžiti přes míru způsobeného mu příkoří.   § 18.   (1) Nabídl-li obviněný při jednání o smír uraženému marně zadostiučinění, které uzná nalézací soud hledě k obsahu i formě zprávy a jimi založenému stupni urážky za přiměřené, tak zejména uveřejnění opravy s odvoláním urážky a projevem lítosti, může soud, odsoudí-li obžalovaného, upustiti od jeho potrestání. V tomto případě však uloží jemu a vydavateli povinnost uveřejniti výrok rozsudku, a to způsobem uvedeným v §§ 14 a 16. Ve výroku rozsudku buď znění odvolání přesně uvedeno.   (2) Ustanovení odstavce prvního nelze užíti, obsahovala-li urážlivá zpráva sdělení o skutečnostech ze soukromého nebo rodinného života žalobcova.   § 19.   Jestliže byl obžalovaný žalován pro několik urážek a pro některé z nich byl odsouzen, ale od obžaloby pro ostatní osvobozen, může soud uložiti mu náhradu útrat trestního řízení také jen částečně nebo útraty vzájemně   § 20.   (1) Jestliže odpovědný redaktor a vydavatel nesplnili ať smírem převzatou či rozsudkem uloženou povinnost, uveřejniti prohlášení nebo rozsudek v periodickém tiskopisu, v němž byla zpráva uveřejněna (§§ 13, 14, odst. 1., § 18), nařídí soud na návrh žalobce (soukromého účastníka, soukromé strany), aby vydávání periodického tiskopisu bylo zastaveno až do splnění této povinnosti.   (2) Totéž platí o neuveřejnění opravy podle § 2, odst. 3.   § 21.   (1) Tresty na penězích, náklady trestního řízení, náhrada škody a odškodné podle § 17 uložené odpovědnému redaktoru, jenž byl uznán vinným trestným činem uvedeným v § 1 nebo přestupkem zanedbání povinné péče podle tohoto zákona, mohou býti dobývány na vydavateli a vlastníku periodického tiskopisu, kteří za ně ručí rukou společnou a nerozdílnou.   (2) Vydavatel a vlastník periodického tiskopisu ručí rukou společnou a nerozdílnou s původcem, který byl odsouzen, jen tehdy, byl-li odpovědný redaktor zproštěn podle § 5.   § 22.   (1) Při odsouzení pro trestné činy uvedené v §§ 1 a 6 budiž doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý stanovena podle zavinění.   (2) Uzná-li soud, kde jest to podle zákona přípustno, na trest peněžitý jako vedlejší, vyměří náhradní trest stejným druhem trestu jako trest hlavní.   (3) Doba náhradního trestu nesmí převyšovati jeden měsíc a, je-li náhradou za trest vedlejší, nesmí převyšovati dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby.   (4) Trest náhradní budiž vykonán teprve tehdy, když trest na penězích nebyl dobyt ani na vydavateli a vlastníku periodického tiskopisu.   § 23. K hlavnímu přelíčení buďtež obesláni i vydavatel a vlastník periodického tiskopisu. Jsou oprávněni přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy. Proti rozsudku přísluší jim tytéž opravné prostředky jako obžalovanému.   § 24.   (1) Ustanovení §§ 1, 4 až 8, 10 až 13, odst. 1., § 14, odst. 2. až 4., §§ 15, 17 až 19, 21 až 23 jest užíti i na činy v § 1 uvedené, byly-li spáchány obsahem tiskopisu neperiodického. Na místo odpovědného redaktora nastupuje nakladatel (vydavatel) a, není-li znám, odpovědný správce tiskárny. Pokud jde o §§ 17 a 21, stíhá platební povinnost rukou společnou a nerozdílnou i vlastníka tiskárny.   (2) Obsílka podle §u 23 budiž vydána odpovědnému správci a vlastníku tiskárny.   § 25.   (1) Došlo-li k odsouzení odpovědného redaktora periodického tiskopisu, vycházejícího aspoň pětkrát týdně, pro deset případů trestných činů uvedených v § 1 nebo zanedbání povinné péče podle tohoto zákona, spáchaných v době jednoho roku, může ministerstvo vnitra nejpozději do šesti měsíců po posledním odsouzení odejmouti periodickému tiskopisu sazební a dopravní výhody, jež se povolují novinám, časopisům, jakož i jiným tiskopisům při dopravě poštou nebo po železnici, avšak ne déle než na jeden měsíc.   (2) U tiskopisů vycházejících alespoň třikrát týdně může se tak státi nejdéle na dva měsíce při odsouzení pro osm případů shora uvedených trestných činů, spáchaných v době jednoho roku, při ostatních periodických tiskopisech nejdéle na šest měsíců při pěti odsouzeních pro zmíněné trestné činy v době jednoho roku.   (3) Má-li ministerstvo vnitra za to, že periodický tiskopis, jemuž byly odňaty výhody uvedené v odst. 1., jest vydáván pod jiným jménem, odejme i tomuto periodickému tiskopisu tyto výhody.   § 26.   (1) Odpovědný redaktor, jenž byl odsouzen k trestu podle §§ 7 nebo 11, ztrácí způsobilost býti odpovědným redaktorem na dobu dvou let.   (2) Právě tak ztrácí způsobilost býti odpovědným redaktorem, avšak pouze na jeden rok, kdo byl po účinnosti tohoto zákona odsouzen pro deset případů trestného činu podle §§ 1 nebo 6, spáchaných v pěti letech po sobě jdoucích.   § 27.   K žalobě pro přečin proti bezpečnosti cti nebo pro přestupek zanedbání povinné péče jest oprávněn také periodický tiskopis, jenž byl uražen. Návrh na stíhání podá zaň vydavatel. Nepodá-li jej do čtyř neděl po vyjití zprávy, může jej podati i odpovědný redaktor.   § 28.   (1) Konati hlavní přelíčení o obžalobách pro trestné činy uvedené v §§ 1 a 6 tohoto zákona přísluší sborovým soudům prvé stolice.   (2) Jde-li o přestupek, přísluší konati hlavní přelíčení třem soudcům, jde-li o přečin nebo zločin, pěti soudcům; z těchto pěti jsou dva přísedící z lidu, kmeti.   (3) Hlavní přelíčení budiž zpravidla provedeno proti všem osobám odpovědným za obsah tiskopisu najednou.   (4) Proti rozsudkům ve věcech přestupkových přísluší odvolání, o němž rozhoduje s konečnou platností sborový soud druhé stolice, jenž o něm jedná podle ustanovení platných, pro odvolací líčení proti rozsudkům soudů okresních.   § 29.   Ustanovení zákona z 23. května 1919, č. 278 Sb. z. a n., o sestavování seznamů porotců, užíti jest obdobně i na osoby povolané k úřadu kmetskému, pokud tento zákon nestanoví něco jiného. § 30.   (1) Kmet musí býti nejméně 45letý a bydleti v obci pobytu aspoň dvě léta.   (2) Úřad kmeta mohou odmítnouti i muži jednou pro vždy; mají však právo v měsíci srpnu ohlásiti u obecního úřadu svého bydliště, že počínajíc příštím rokem chtějí úřad kmeta zastávati.   § 31.   (1) V prvotním seznamu porotců označí obecní komise zvláště osoby, které vyhovují zákonným podmínkám stanoveným pro úřad kmeta a jež považuje za zvláště způsobilé k tomuto úřadu.   (2) Vedle ročního seznamu porotců podle §u 15 zákona z 23. května 1919, č. 278 Sb. z. a n., sestaví komise roční hlavní a doplňovací seznam kmetů. Do hlavního seznamu budiž pojato tolik osob, aby kmet nezasedal zpravidla vícekráte než pětkrát do roka. Osoby pojaté do ročního seznamu kmetů nebuďtež pojaty do ročních seznamů porotců.   (3) Při sestavování ročního hlavního a doplňovacího seznamu kmetů budiž losováním, jež provede předseda komise v její přítomnosti, stanoveno v každém seznamu pořadí, v jakém budou kmeti povoláváni k hlavnímu přelíčení.   § 32.   (1) Den hlavního přelíčení nařídí předseda senátu tak, aby obsílky byly doručeny nejpozději čtrnáct dnů před tímto dnem. Spolu s obsílkou budiž oběma stranám dodán opis hlavního a doplňovacího seznamu kmetů a obě strany buďtež poučeny, že mají právo nejpozději do osmi dnů před hlavním přelíčením zvoliti si každá jednoho kmeta z hlavního a kmeta náhradníka z doplňovacího seznamu. Je-li několik obžalovaných nebo několik žalobců, vykonají toto právo společně.   (2) Kmeti takto zvolení buďtež obesláni k hlavnímu přelíčení. Nevykonaly- li strany včas volbu kmeta nebo náhradníka, budiž za nezvoleného povolán soudem kmet (náhradník) podle pořadí seznamu. Jestliže obě strany zvolily téhož kmeta (náhradníka), povolá soud druhého kmeta (náhradníka) podle pořadí seznamu.   (3) Nedostavil-li se kmet ani jeho náhradník k hlavnímu přelíčení, jest oprávněna strana, která si je zvolila, zvoliti si náhradníka jiného z kmetů zapsaných v seznamu doplňovacím, bydlících v místě soudu. Nedostavil-li by se ani tento, byv ihned obeslán, povolá náhradníka v místě soudu bydlícího soud podle pořadí seznamu.   § 33.   (1) Kmeti jsou vyloučeni a mohou býti odmítnuti z týchž důvodů, pro které lze vyloučiti nebo odmítnouti soudce ve věcech trestních.   (2) Povolaní kmeti buďtež v obsílce poučeni, že jsou povinni sděliti ihned předsedovi senátu, že se vyskytl u nich důvod vyloučení nebo důvod, pro který mohou býti odmítnuti pro obavu předpojatosti.   (3) O vyloučení a o odmítnutí kmeta před hlavním přelíčením rozhodne s konečnou platností radní komora (obžalovací senát); v hlavním přelíčení rozhoduje o nich senát, bez kmetů. Proti těmto rozhodnutím není zvláštních opravných prostředků.   § 34.   (1) S kmety buďtež povoláni k hlavnímu přelíčení i náhradníci.   (2) Byl-li kmet povolaný k hlavnímu přelíčení rozhodnutím soudu vyloučen, pravoplatně odmítnut anebo nedostavil-li se k hlavnímu přelíčení, nastoupí na jeho místo náhradník.   § 35.   Každý kmet vykoná po vyvolání věci v hlavním přelíčení do rukou předsedy soudu slib těmito slovy: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu při svém rozhodování říditi jen zákonem, že budu hlasovati podle svého nejlepšího vědomí a přesvědčení a že zachovám přísnou mlčenlivost o obsahu tajného přelíčení, jakož i o obsahu porady a hlasování soudu." § 36.   Kmeti hlasují podle pořadí seznamu před soudci z povolání.   § 37.   Poruší-li kmet mlčenlivost (§ 35), trestá se soudem za přestupek po prvé trestem na penězích od 50 Kč do 1 000 Kč, po druhé tuhým vězením od jednoho měsíce do tří měsíců. Druhé odsouzení má za následek ztrátu způsobilosti k úřadu kmeta na dobu pěti let.   § 38.   (1) Pro trestné činy podle tohoto zákona podléhají osoby vojenské pravomoci soudů občanských, pokud jsou vedle nich stíhány také osoby občanské.   (2) Při rozhodování budiž užito i na ně trestních zákonů platných pro osoby občanské.   (3) Žádost za stíhání osob podrobených jinak pravomoci soudu vojenského, podaná u soudu občanského, platí, jako by byla podána u některého z míst uvedených v § 128, odst. 4., voj. tr. ř. z 5. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII. z r. 1912. § 39.   Jmenování původce podle § 5 není důvodem pro předčasné rozvázání služebního poměru.   § 40.   Pokud jde o trestné činy uvedené v tomto zákoně, neplatí ustanovení § 28 odst. 1. až 3., § 39 zák. ze 17. prosince 1862, č. 6 ř. z. z r. 1863, §§ 32 až 43, §§ 53 až 55 zák. čl. XIV. z r. 1914, § 484, druhá věta, zákona z 23. května 1873, č. 119 ř. z., a čl. VI A. uvoz. zákona k němu, čl. III. zákona z 15. října 1868, č. 142 ř. z., § 15 II. zák. čl. XXXIV. z r. 1897 a zrušují se § 16 zák. čl. XXXIV. z r. 1897 a § 46 zák. čl. XIV. z r. 1914. § 41.   Pro rok 1924 budiž při sestavení ročního hlavního a doplňovacího seznamu kmetů postupováno takto: Předseda sborového soudu první stolice zašle po nabytí účinnosti tohoto zákona prvotní seznamy porotců obecnímu úřadu obcí, z jichž obyvatelů byly sestaveny, s vyzváním, aby obecní komise (§ 6 zákona z 23. května 1919, č. 278 Sb. z. a n.) označila v nich osoby, jež dokonaly 45. rok svého věku a bydlí v obci aspoň dvě léta, a aby zároveň vyznačila z těchto ty osoby, které má pro jejich vlastnosti uvedené v § 9 shora zmíněného zákona za zvláště způsobilé k úřadu kmeta. Takto doplněné prvotní seznamy vrátí obecní úřad nejdéle do tří neděl předsedovi sborového soudu prvé stolice, který svolá nejdéle do čtrnácti dnů po dojití doplněných prvotních seznamů komisi, jež sestavila roční hlavní a doplňovací seznam porotců. Komise tato sestaví roční a doplňovací seznam kmetů pro zbytek roku 1924, řídíc se ustanovením § 31, odst. 2. a 3., tohoto zákona. § 42.   (1) Tento zákon nabude účinnosti v den vyhlášení, jest ho však použíti také na trestné činy spáchané po 12. dubnu 1924 co do řízení a příslušnosti bezvýjimečně, v ostatních ustanoveních, pokud jsou obviněnému příznivější. (2) Provésti tento zákon ukládá se ministrům spravedlnosti, národní obrany, vnitra, pošt a telegrafů a železnic. T. G. Masaryk v. r. Švehla v. r. Dr. Dolanský v. r. Udržal v. r. Malypetr v. r. Dr. Franke v. r. Stříbrný v. r.

232/1946 Sb. Zákon ze dne 10. prosince 1946 o porotních soudech.

232/1946 Sb. Zákon ze dne 10. prosince 1946 o porotních soudech. Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: ODDÍL PRVNÍ. Příslušnost porotních soudů. § 1 (1) K příslušnosti porotních soudů náležejí, pokud zákon nestanoví jinak: 1. zločiny a přečiny, které podle své povahy a podle okolností, za nichž byly spáchány, svědčí o pachatelově snaze vykonati vliv na uspořádání veřejných věcí,   2. zločiny, stanoví-li na ně zákon trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let.   (2) Souditi o zločinech krádeže, zpronevěry (zpronevěry v úřadě), podvodu - s výjimkou křivého svědectví -, podvodného úpadku a poškození cizích věřitelů, přísluší sborovému soudu první stolice i v těch případech, kdy na ně zákon stanoví trest na svobodě delší 5 let.   ODDÍL DRUHÝ. Organisace. § 2 Zřízení porotního soudu. Porotní soud se sestaví u sborových soudů první stolice s trestní pravomocí.   § 3 Složení porotního soudu. (1) Porotní soud se skládá ze soudního sboru a z poroty.   (2) Soudní sbor se skládá z předsedy porotního soudu a z dvou dalších jeho členů. Předsedu a potřebný počet jeho náměstků ustanovuje přednosta sborového soudu druhé stolice ze soudců působících u sborového soudu první stolice, u kterého má porotní soud zasedati. Ostatní členy porotního soudu ustanovuje přednosta sborového soudu první stolice ze soudců působících u tohoto soudu. Ustanovení se stane před počátkem každého kalendářního roku na celý rok.   (3) Porotu tvoří dvanáct porotců vybraných losováním.   § 4 Podmínky způsobilosti býti porotcem. (1) K úřadu porotce může býti povolán, jen kdo je zapsán do stálých voličských seznamů, dokonal pětatřicátý rok svého věku, umí číst a psát a bydlí v obci pobytu alespoň jeden rok.   (2) Pro posouzení těchto podmínek je rozhodný den 1. října toho roku, ve kterém se sestavují seznamy porotců. § 5 Důvody nezpůsobilosti. K úřadu porotce je nezpůsobilý: 1. kdo pro tělesné nebo duševní vady nemůže dostáti povinnostem porotce,   2. kdo byl zbaven zcela nebo zčásti svéprávnosti,   3. proti komu se vede trestní řízení pro zločin nebo pro takový přečin nebo přestupek, pro který může býti vyslovena ztráta volebního práva,   4. kdo byl pravoplatně odsouzen pro přečin nebo přestupek ke ztrátě práva volebního nebo vůbec pro zločin, dokud nenabyl opět soudní bezúhonnosti,   5. kdo ještě neodpykal trest na svobodě, k němuž byl pravoplatně odsouzen,   6. kdo je držen v donucovací pracovně.   § 6 Důvody neslučitelnosti. K úřadu porotce nebuďtež povoláváni: 1. president republiky, členové zákonodárných sborů a sborů, jimž přísluší vládní (výkonná) moc a které jsou zákonodárným sborům přímo odpovědny,   2. přednostové (předsedové) a konceptní úředníci ústředních úřadů, úřadů jim přičleněných a úřadů jim na roveň postavených,   3. soudci z povolání, konceptní úředníci úřadů veřejné žaloby a obhájci ve věcech trestních,   4. osoby podrobené vojenské trestní soudní pravomoci,   5. duchovní náboženských společností státem uznaných a řeholníci.   § 7 Právo odmítnouti úřad porotce. Úřad porotce může u místního národního výboru svého bydliště odmítnouti: 1. kdo dokonal šedesátý rok svého věku, pro vždy,   2. těhotná žena a žena, která pečuje alespoň o jedno dítě mladší patnácti let,   3. člen národního výboru,   4. státní zaměstnanec v činné službě a učitel.   5. profesor vysokých škol,   6. zaměstnanec pošty, veřejného telegrafu a telefonu, veřejné železnice, nebo jiného ústavu, podniku nebo zařízení provozovaného ve veřejném zájmu, nebo zaměstnanec podniku zvláštní hospodářské důležitosti, je-li ve svém zaměstnání nepostradatelný,   7. lékař, porodní asistentka a zvěrolékař v místech, kde jich není více než dva,   8. lékárník, který nemá pomocníka oprávněného k vydávání léků,   9. ošetřovatel ve veřejných léčebných a ošetřovacích ústavech,   10. kdo dostál své povinnosti jako porotce v jednom porotním období, až do konce příštího kalendářního roku.   Prvotní seznam. § 8 § 9   (1) Prvotní seznam buď vyložen alespoň osm dní v úředním sídle místního národního výboru tak, aby do něho mohl každý nahlédnouti. Doba a místo vyložení seznamu se vyhlásí veřejně způsobem v obci obvyklým a ve vyhlášce se uvede, kdo má právo v této době činiti proti seznamu námitky nebo odmítnouti úřad porotce.   (2) Každý, kdo je zapsán do stálých voličských seznamů, je oprávněn po dobu, po kterou prvotní seznam má býti vyložen k veřejnému nahlédnutí, vznésti písemně nebo do protokolu u předsedy komise pro seznamy porotců námitky proto, že v seznamu byl pominut někdo, kdo do něho měl býti zapsán, nebo proto, že do něho byl zapsán někdo, kdo neměl býti zapsán. Nejpozději v této době se také mohou uplatniti důvody, ze kterých může býti úřad porotce odmítnut.   § 10   (1) O námitkách a o odmítnutí úřadu porotce rozhodne komise pro seznamy porotců.   (2) O rozhodnutí zpraví písemně všechny, jichž se týká, jakož i toho, kdo podal námitky, s poučením, že mají právo stěžovati si na ně do tří dnů od jeho doručení u této komise (§ 13).   (3) Rozhodnutí i podání stížnosti poznamená předseda komise v prvotních seznamech a takto upravené seznamy předloží místnímu národnímu výboru.   § 11 Místní národní výbor označí v prvotních seznamech osoby státně a národně spolehlivé, které pokládá pro jejich rozumnost a počestnost, poctivé smýšlení a pevnou povahu za zvlášť způsobilé k úřadu porotce, a předloží do 1. listopadu prvotní seznamy sborovému soudu první stolice s trestní pravomocí, v jehož obvodě je obec nebo příslušná její část (§ 8, odst. 2); zároveň připojí všechny spisy o námitkách a o odmítnutí úřadu porotce. Opis prvotních seznamů takto upravených zašle současně prostřednictvím okresního národního výboru, v jehož obvodu je tato obec, okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu má sborový soud své sídlo.   § 12   Nepředloží-li místní národní výbor ve lhůtě stanovené v § 11 prvotní seznam sborovému soudu první stolice, dá jej na žádost předsedy tohoto soudu sestaviti na náklad obce okresní národní výbor, který také označí osoby zvláště způsobilé k úřadu porotce.   § 13   (1) O stížnostech na rozhodnutí komise pro seznamy porotců rozhoduje s konečnou platností komise u sborového soudu první stolice. (2) Komise se skládá z přednosty sborového soudu první stolice nebo jeho náměstka jako předsedy, státního zástupce, zástupce advokátní komory a čtyř členů, které zvolí okresní národní výbor, v jehož obvodě má sborový soud své sídlo.   (3) Shledá-li komise při vyřizování stížností, že v prvotním seznamu byl pominut někdo, kdo do něho měl býti zapsán, zapíše ho a vyžádá si od místního národního výboru vyjádření o okolnostech uvedených v § 11.   Roční seznam. § 14   (1) Roční seznam porotců sestaví nejpozději do konce listopadu komise u sborového soudu první stolice (§ 13, odst. 2) tak, že z opravených a doplněných prvotních seznamů přenese jména osob, které pokládá z osob označených podle § 11 za nejzpůsobilejší k úřadu porotce, do jednoho seznamu (seznam hlavní), z něhož se vybírají porotci pro příští kalendářní rok.   (2) Stejně sestaví komise z osob, které bydlí v sídle porotního soudu nebo v jeho nejbližším okolí, další seznam (doplňovací seznam), z něhož se vybírají porotci náhradní.   § 15   Do hlavního i doplňovacího seznamu se zapíše tolik osob, aby jich v každém seznamu bylo alespoň o polovici více než jich bude potřebí podle pravděpodobného počtu řádných i mimořádných porotních období příštího kalendářního roku.   § 16   Roční seznam obsahuje jména a příjmení zapsaných osob, jejich povolání a bydliště. Budiž vytištěn a zaslán přednostovi sborového soudu druhé stolice, zemskému (hlavnímu) státnímu zastupitelství, zemskému národnímu výboru, dále státnímu zastupitelství a všem okresním soudům a okresním a místním národním výborům v obvodu sborového soudu první stolice.   § 17   (1) Nabudou-li přednostové soudů nebo úřadů uvedených v § 16 nebo orgány veřejné správy tam uvedené během roku vědomosti o tom, že porotce zapsaný do ročního seznamu je k úřadu porotce nezpůsobilý (§ 5) nebo že jsou tu příčiny, pro které by k tomuto úřadu neměl býti povolán (§ 6), oznámí to ihned přednostovi sborového soudu první stolice, aby zařídil jeho výmaz ze seznamu.   (2) Nastala-li příčina, pro kterou osoby uvedené v § 7 mohou odmítnouti úřad porotce teprve po době uvedené v § 9, mají tyto osoby právo žádati, aby byly z ročního seznamu vymazány.   (3) O výmazu rozhodne s konečnou platností přednosta sborového soudu první stolice a oznámí toto rozhodnutí těm, jichž se týká.   § 18   (1) Místní národní výbory jsou povinny upozorniti přednostu sborového soudu první stolice, byla-li osoba zapsaná do ročního seznamu povolána k vojenské službě po dobu nastávajícího porotního období.   (2) Osoby zaměstnané při zemědělství mohou žádati, aby po čas neodkladných hospodářských prací byly zproštěny úřadu porotce po dobu nastávajícího porotního období. Správnost údajů žádosti potvrdí místní národní výbor. O žádosti rozhodne s konečnou platností přednosta sborového soudu první stolice.   (3) Ke konci každého porotního období se otáže předseda porotního soudu porotců, chtějí-li užíti práva odmítacího podle § 7, č. 10 až do konce příštího kalendářního roku nebo na kratší dobu. Jména porotců, kteří užijí tohoto práva, buďte oznámena přednostovi sborového soudu, aby se odmítnutí poznamenalo v ročních seznamech.   Služební seznam. § 19 (1) Čtrnáct dnů před začátkem každého porotního období sestaví přednosta sborového soudu první stolice za přítomnosti dvou soudců a státního zástupce ve veřejném sedění losováním služební seznam. O obsahu tohoto seznamu platí obdobně ustanovení § 16, věty první.   (2) Advokátní komora a okresní národní výbor v sídle soudu mají právo k tomuto sedění vyslati svého zástupce, pročež buďtež o něm včas zpraveny.   § 20   Z ročních seznamů se nejprve vyloučí osoby povolané v nastávajícím porotním období k činné vojenské službě a osoby zproštěné podle § 18, odst. 2 a 3 úřadu porotce. Lístky se jmény ostatních osob zapsaných v hlavním seznamu se pak vloží do osudí, z něhož přednosta sborového soudu vylosuje třicetšest porotců hlavních; stejným způsobem vylosuje z osob zapsaných v seznamu doplňovacím devět porotců náhradních. O tom se sepíše protokol.   § 21   Zbývá-li v ročním seznamu tak málo jmen, že hlavní seznam jich obsahuje méně než čtyřiapadesát a doplňovací seznam méně než čtrnáct, doplní komise u sborového soudu první stolice uvedená v § 13, odst. 2, dříve než se vylosuje služební seznam, roční seznamy až do tohoto počtu.   § 22 Povinnost přijmouti a zastávati úřad porotce (1) Přijmouti a zastávati úřad porotce je občanskou povinností. Poruší-li porotce bez závažných důvodů tuto povinnost, uloží mu soudní sbor jako pořádkový trest pokutu do 10 000 Kčs nebo vězení do osmi dnů.   (2) Proti tomuto nálezu může postižený podati do osmi dnů stížnost, o které rozhodne sborový soud druhé stolice, nepromine-li soudní sbor trest sám.   (3) Pokuta připadá státní pokladně.   § 23 Náhrady porotcům. Porotci, kteří vykonali svou povinnost, mají nárok na náhradu hotových výloh, které jsou spojeny s výkonem jejich úřadu, a na náhradu skutečně ušlého výdělku; podrobnosti upraví vláda nařízením.   ODDÍL TŘETÍ. Řízení. § 24 Obecné ustanovení (1) Ve věcech náležejících k příslušnosti porotních soudů koná řízení přípravné, jakož i řízení obžalovací, pokud je jeho konání zákonem předepsáno, sborový soud první stolice.   (2) Po právní moci obžaloby je k úkonům předsedy povolán předseda porotního soudu. Opatření a rozhodnutí příslušející soudu (radní komoře) činí mimo hlavní přelíčení soudní sbor.   (3) Hlavní přelíčení se koná před porotním soudem, a to, pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno, podle předpisů o konání hlavního přelíčení před sborovými soudy první stolice. Porotci se účastní rozhodování, jen pokud to zákon výslovně stanoví.   (4) Neužije-li obžalovaný práva, aby si zřídil obhájce, zřídí se mu pro hlavní přelíčení z moci úřední. Tak se stane i k provedení opravných prostředků, pokud je spolupůsobení obhájce zákonem předepsáno.   (5) Předseda porotního soudu upozorní, kdykoliv je toho třeba, porotce na jejich povinnosti a dá jim návod, jak je mají konati.   § 25 Porotní období. (1) Počet a dobu řádných porotních období určí podle potřeby přednosta sborového soudu první stolice rok napřed. Vyžaduje-li toho počet, důležitost nebo rozsah věcí, které se mají projednávati před porotním soudem, může naříditi mimořádné porotní období.   (2) Den a hodina, kdy se započne každé porotní období, vyhlásí se na soudní desce.   § 26 Místo zasedání. Přednosta sborového soudu druhé stolice může na návrh předsedy porotního soudu z důležitých důvodů ustanoviti, že porotní soud má zasedati v jednotlivém případě nebo v celém porotním období místo ve svém sídle v jiném místě svého obvodu.   § 27 Které věci se mají projednati. (1) Řádné porotní období se nemá skončiti dříve, dokud nejsou vyřízeny všechny trestní věci, ve kterých při jeho zahájení mohlo býti ustanoveno hlavní přelíčení. Soudní sbor se však může usnésti ze závažných důvodů, aby některá taková věc nebyla projednávána v tomto období.   (2) V jiných věcech se může konati hlavní přelíčení jen za souhlasu obžalovaného.   § 28 Oznámení o složení soudu. (1) Seznam členů soudního sboru a seznamy porotců, z nichž má býti vylosována porota, se dodají každému obžalovanému nejpozději s obsílkou k hlavnímu přelíčení.   (2) Nebylo-li toto ustanovení zachováno, odročí se hlavní přelíčení, žádá-li za to obžalovaný dříve, než se počne sestavovati porota.   § 29 Obeslání porotců. (1) Předseda porotního soudu obešle k zasedání porotního soudu všechny hlavní i náhradní porotce, z nichž má býti vylosována porota.   (2) V obsílce se porotcům oznámí, kam a kdy se mají dostaviti. Zároveň se porotci upozorní na zákonné následky nedostavení (§ 22).   (3) Obsílka se dodá porotcům do vlastních rukou, a to pokud možno alespoň osm dnů přede dnem, na který jsou obesláni.   § 30 Sestavení poroty. (1) Před zahájením hlavního přelíčení se sestaví v neveřejném sedění soudního sboru za přítomnosti obou stran a jejich zástupců, jakož i předvolaných porotců porota losováním.   (2) Sestavení poroty se počíná vyvoláním jmen porotců zapisovatelem.   (3) Dostavilo-li se méně než třicet hlavních porotců, doplní se porota do tohoto počtu vylosováním z porotců náhradních.   § 31 Důvody vyloučení. (1) Z účasti na hlavním přelíčení je vyloučen porotce: a) který by byl ve věci, o niž jde, vyloučen z úkonů soudních jako soudce,   b) který by mohl míti z odsouzení nebo zproštění obžalovaného prospěch nebo škodu,   c) který učinil oznámení o trestném činu, o nějž jde, nebo byl ve věci činný jako soudní svědek, nebo který byl nebo má býti vyslechnut ve věci jako svědek nebo znalec,   d) u něhož je některý z důvodů nezpůsobilosti k úřadu porotce uvedených v zákoně,   e) který se účastnil jako porotce při dřívějším hlavním přelíčení v téže věci.   (2) Porotce, u kterého se vyskytne důvod uvedený v odstavci 1, písm. d), se vymaže ze seznamu porotců.   § 32 Jednání o vyloučení. (1) Dříve, než se přikročí k vylosování poroty, otáže se předseda pod zmatečností obou stran i porotců, není-li mezi porotci takový, který je podle § 31 vyloučen.   (2) O vyloučení rozhodne soudní sbor vyslechna porotce, o kterého jde, a strany.   (3) Není-li přítomno alespoň čtyřiadvacet porotců, kteří nejsou vyloučeni podle předchozího ustanovení, doplní se do tohoto počtu vylosováním z porotců náhradních.   (4) Vylosovati porotu z menšího počtu nelze pod zmatečností, leč by s tím výslovně souhlasily strany oprávněné zamítati porotce.   § 33 Právo zamítací. (1) Obě strany mohou zamítnouti tolik porotců, o kolik je jich více než dvanáct; polovici jich může zamítnouti žalobce a polovici obžalovaný. Je-li počet porotců lichý, má obžalovaný právo zamítnouti o jednoho více.   (2) Několik obžalovaných vykoná právo zamítací společně; nedojde-li mezi nimi k dohodě, rozhoduje pořadí, ve kterém jsou uvedeni v obžalobě, o pořadí, ve kterém mají střídavě vykonávati zamítací právo.   § 34 Losování.   (1) Lístky se jmény porotců se přečtou a vloží do osudí. Předseda oznámí, kolik porotců může zamítnouti každý oprávněný, a určí, je-li třeba, způsob, jak se má vykonávati právo zamítací. Potom vytáhne vždy jeden lístek z osudí a přečte jméno porotce, ponechávaje oprávněným potřebný čas k výkonu práva zamítacího.   (2) Prohlášení oprávněných se děje při každém jednotlivém jménu slovem "přijímám" nebo "zamítám". Nejprve činí prohlášení žalobce. Neučiní-li oprávněný prohlášení dříve, než bylo další jméno vytaženo z osudí, pokládá se to za přijetí. Důvody pro přijetí nebo zamítnutí se nesmějí uváděti.   (3) Jakmile předseda vytáhl další jméno nebo prohlásil, že porota je sestavena, nemohou strany své prohlášení změniti.   (4) Když bylo vytaženo dvanáct nezamítnutých porotců nebo když v osudí zbývá jen tolik lístků, kolik je třeba k doplnění počtu porotců na dvanáct, prohlásí předseda, že porota je sestavena. § 35 Porotcové náhradníci. (1) Lze-li očekávati, že hlavní přelíčení bude trvati delší dobu, může předseda ustanoviti, že se přibere potřebný počet porotců náhradníků a že se vylosuje o tolik porotců více než dvanáct. Náhradníky jsou ti, jejichž jména předseda vytáhl z osudí naposledy.   (2) V tomto případě zmenšuje se poměrně počet přípustných zamítnutí.   (3) Náhradníci nastupují na místo porotců, kterým něco zabránilo účastniti se celého hlavního přelíčení, v pořadí, jak byli vylosováni.   § 36 Společná porota. Má-li se téhož dne konati hlavní přelíčení v několika trestních věcech, může porota, sestavená pro první věc, zůstati v činnosti i pro další věci, souhlasí-li výslovně ti, kdo mají právo zamítati porotce.   § 37 Volba vrchního porotce. (1) Když byla porota sestavena, zvolí si porotcové v tajném sedění poroty prostou většinou hlasů ze svého středu vrchního porotce. Nedosáhne-li se většiny, vykoná se volba užší. Při rovnosti hlasů rozhoduje los. Volbu řídí předseda porotního soudu.   (2) Vrchní porotce je mluvčím poroty a řídí porady a hlasování porotců, nestanoví-li zákon jinak.   § 38 Zahájení hlavního přelíčení. (1) Když porotci zaujali svá místa v pořádku, ve kterém byla jejich jména vytažena z osudí, zahájí se hlavní přelíčení vyvoláním věci.   (2) Předseda se otáže obžalovaného na jeho osobní poměry, poučí ho, že nemá sice povinnost vypovídati, že však odepření výpovědi nezdrží trestní řízení a že se tak může připraviti o svou obranu, a napomene ho, aby pozorně sledoval obžalobu, jež bude čtena, i průběh líčení.   § 39 Slib porotců. (1) Nato vezme předseda porotce do slibu. Předtím je poučí o jejich povinnostech a významu slibu, který mají učiniti. Vyzve je, aby povstali, a přečte jim tuto formuli slibu: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu při svém rozhodování říditi jen zákonem, že budu hlasovati podle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení, že se nebudu před svým výrokem domlouvati o projednávané věci s nikým než se svými spoluporotci, že se nedám svésti přízní ani nepřízní, strachem ani škodolibostí a že zachovám přísnou mlčenlivost o obsahu porady a hlasování soudu."   (2) Poté porotcové i náhradníci jsou předsedou jednotlivě vyvoláni a vykonají do jeho rukou slib podáním ruky a slovy: "Tak slibuji."   § 40 Další řízení. (1) Po vyvolání svědků a znalců se koná další řízení podle předpisů platných o hlavním přelíčení před sborovými soudy první stolice. Každý porotce obdrží stejnopis žalobního výroku.   (2) Po přečtení obžaloby poučí předseda porotce o zákonných znacích trestného činu, který je předmětem obžaloby, i o významu právních pojmů vyskytujících se v obžalobě (právní poučení). Změní-li nebo rozšíří-li se obžaloba, předseda právní poučení podle potřeby doplní.   (3) Toto poučení předsedy nesmí nikdo přerušovati ani rozebírati. Na žádost strany se však zapíše v protokole část daného poučení vztahující se na právní otázku, kterou strana označí.   (4) Členové soudního sboru i poroty, nevyjímajíc náhradníky, mají právo, když jim předseda k tomu udělil slovo, dávati otázky každému, kdo je vyslýchán.   (5) Porota může navrhovati, aby se provedly určité důkazy nebo objasnily určité skutečnosti. Za tím účelem může každý porotce kdykoliv žádati za přerušení jednání, aby se porota mohla poraditi a usnésti o návrhu, který má býti učiněn, po případě nahlédnouti do spisů. O takových návrzích rozhodne soudní sbor po slyšení obou stran.   § 41 Rozhodnutí bez dotázání poroty. (1) Zemře-li obžalovaný, nařídí-li president republiky, uživ svého práva udíleti milost v trestních věcech, aby se trestní řízení zastavilo, nebo upustí-li žalobce od obžaloby, zastaví soudní sbor trestní řízení usnesením, aniž se dotáže poroty.   (2) Vyjde-li v hlavním přelíčení najevo, že trestnost činu, který je předmětem obžaloby, je hledíc k věku obžalovaného vyloučena nebo zanikla promlčením, že se stíhání činu podle zákona nepřipouští nebo že chybí obžaloba podle zákona potřebná, zprostí soudní sbor obžalovaného, vyslechna dříve žalobce, soukromého účastníka (poškozeného) a obžalovaného, aniž se dotáže poroty.   Dávání otázek porotcům. § 42 (1) Nerozhodne-li soudní sbor, aniž se dotáže poroty (§ 41), usnese po skončeném průvodním řízení, vyslechna návrhy obou stran, otázky, které se mají dáti porotě. Usnesené otázky podepíší předseda a zapisovatel.   (2) Otázky se pod zmatečností přečtou. Jeden stejnopis otázek se odevzdá každému porotci, po jednom stejnopise obdrží též žalobce a obhájce. Na žádost strany nebo porotce může předseda přerušiti jednání na přiměřenou dobu k prozkoumání otázek.   (3) Obě strany i porotci mají právo upozorniti na vady otázek a navrhnouti, aby stanovené otázky byly změněny, aby některé otázky byly vynechány nebo aby byly dány ještě další otázky. O přednesených námitkách a návrzích rozhodne soudní sbor.   (4) Změní-li se nebo vynechá-li se některá otázka nebo dá-li se ještě další otázka, přečtou se otázky po podepsání předsedou pod zmatečností znova. Ustanovení odstavce 2, věty druhé a třetí platí obdobně.   § 43   (1) Otázky je dáti tak, aby bylo možné na ně odpověděti pouze slovem ano či ne.   (2) Je-li několik obžalovaných nebo jde-li o několik trestných činů, buďtež otázky dány stran každého obžalovaného a stran každého trestného činu zvláště.   (3) Dává-li se otázka jen pro případ, že by na některou předcházející otázku bylo odpověděno kladně (otázka dodatečná) nebo záporně (otázka náhradní), uvede se to výslovně.   § 44 Otázka hlavní. (1) Hlavní otázkou se táže soud, je-li obžalovaný vinen, že se dopustil činu, který je předmětem obžaloby (původní nebo pozměněné).   (2) Čin se označí jednak uvedením skutečností, zejména místa, času a předmětu, pokud toho je třeba k přesnému určení činu, jednak uvedením jeho zákonných znaků, pokud nejsou nahrazeny skutečnostmi.   § 45 Otázka náhradní. (1) Je-li výsledky přelíčení napověděna možnost, že tu je skutečnost, která by vedla k právnímu posouzení činu odchylnému od obžaloby (původní nebo pozměněné), má se dáti porotě otázka k tomu směřující.   (2) Mělo-li by se při takovém odchylném posuzování činu užíti přísnější sazby trestní, dá se tato otázka napřed jako otázka hlavní. Je-li v takovém případě toho třeba pro přípravu žaloby nebo obrany, hlavní přelíčení se odročí.   § 46 Otázka dodatečná. (1) Je-li výsledky přelíčení napověděna možnost, že tu je skutečnost, která by vylučovala trestnost činu nebo způsobila její zánik, má se porotě dáti otázka k tomu směřující, ač nejde-li o případ, kde soudní sbor má rozhodnouti, aniž se dotáže poroty (§ 41).   (2) Na okolnosti přitěžující a polehčující dávají se otázky, jen je-li s nimi spojena jiná trestní sazba. Zda byl obžalovaný již odsouzen nebo potrestán, rozhoduje soudní sbor.   (3) Porotě se dává také otázka o tom, byl-li čin spáchán z pohnutky nízké a nečestné, nebo zda jsou tu podmínky uvedené v § 1, odst. 1 zákona ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb., o státním vězení.   § 47 Otázka pomocná. Za tím účelem, aby zákonný znak uvedený v některé otázce byl rozveden na skutečnosti, jejichž možnost byla napověděna výsledky přelíčení, dá soud pro případ kladné odpovědi na tuto otázku k návrhu stran pomocnou otázku.   § 48 Trestný čin nově přibyvší. (1) Dává-li se obžalovanému, který je stíhán veřejnou žalobou, při hlavním přelíčení za vinu ještě jiný trestný čin, než který je předmětem původní obžaloby, a stíhá se rovněž veřejnou žalobou, může se dáti porotě otázka též o tomto činu.   (2) Svolení obžalovaného k této otázce je třeba jen tehdy, je-li to čin trestný podle přísnějšího zákona, než čin, který je předmětem původní obžaloby. Nesvolí-li obžalovaný, nebo je-li třeba pečlivější přípravy, zejména pokud jde o obranu obžalovaného, řízení o činu nově přibyvším se vyloučí k oddělenému projednání a žalobci se vyhradí nejpozději v konečném rozhodnutí o činu, který je předmětem původní obžaloby, stíhání pro čin nově přibyvší. § 49 Závěrečné řeči. Když byly otázky stanoveny, následují závěrečné řeči žalobce, soukromého účastníka (poškozeného), obžalovaného a obhájce. Tyto řeči se mají omeziti na to, co je předmětem otázek daných porotě.   § 50 Závěrečný výklad předsedův. (1) Po skončených řečech stran zjistí a opraví předseda závažné nesprávnosti, které se snad v některé řeči vyskytly, stran výpovědi obžalovaného, svědků nebo znalců, obsahu přečteného spisu nebo výsledku jiného důkazu. Při tom nesmí však projeviti své mínění o hodnotě důkazu, o který jde.   (2) Poté vyloží předseda porotcům význam otázek jim daných; při tom opakuje a doplní své právní poučení (§ 40, odst. 2), ukáže-li se toho potřeba.   (3) Pak se otáže předseda porotců, přejí-li si ještě dalšího poučení, a udělí je, vznese-li některý porotce takovou žádost.   (4) O závěrečném výkladu předsedy platí ustanovení § 40, odst. 3.   § 51 Porada a hlasování porotců. (1) Rozhodování se může účastniti jen porotce, který byl nepřetržitě přítomen celému hlavnímu přelíčení.   (2) Porota se odebere s předsedou a zapisovatelem do poradní síně jim vykázané. Zároveň se učiní opatření, aby se obžalovaný vzdálil ze soudní síně.   (3) Porotci nesmějí, dokud neučinili svůj výrok, opustiti poradní síň a bez povolení předsedy nesmí také nikdo do ní vstoupiti. Porotcům je zakázán i jakýkoliv styk s jinými osobami. Tomu, kdo přestoupí tyto zákazy, může soudní sbor uložiti pořádkový trest (§ 22).   (4) Při hlasování porotců nesmí býti pod zmatečností nikdo jiný přítomen.   § 52 (1) Poradu porotců řídí předseda. Při tom nesmí však projeviti své mínění o hodnotě provedených důkazů.   (2) Před započetím porady připomene předseda porotcům vykonaný slib.   (3) Žádá-li alespoň pět porotců, aby otázky byly změněny, aby některé otázky byly vynechány nebo aby byly dány ještě další otázky, rozhodne o tom soudní sbor, když bylo opět zahájeno hlavní přelíčení a byly o tom vyslechnuty obě strany.   (4) Uzná-li předseda za potřebné změniti nebo doplniti právní poučení, má k tomu přibrati žalobce a obhájce. Ustanovení § 40, odst. 3 platí také zde.   § 53 (1) Když byla porada porotců skončena, opustí předseda a zapisovatel poradní síň a vrchní porotce dá porotcům hlasovati zvláště o každé jednotlivé otázce.   (2) Všichni porotci jsou povinni hlasovati. Hlasují v pořadí, ve kterém byla jejich jména vytažena z osudí. Hlasování je tajné.   (3) Vrchní porotce sčítá hlasy a poznamená poměr hlasů vedle každé otázky.   (4) Výrok poroty podepíše vrchní porotce. Opravy se musí provésti tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravy podepíše rovněž vrchní porotce.   § 54   (1) Ke kladné odpovědi na otázku hlavní a na otázku náhradní je potřebí většiny dvoutřetinové.   (2) Stejné většiny je potřebí k takové odpovědi na každou jinou otázku, která má za následek uznání obžalovaného vinným nebo jeho odsouzení podle přísnější trestní sazby. To platí také o otázce, zda čin byl spáchán z pohnutky nízké a nečestné.   (3) V každém jiném případě rozhoduje prostá většina, a jsou-li hlasy počtem sobě rovny, mínění obžalovanému příznivější.   § 55 Prohlášení výroku poroty. (1) Po hlasování porotců se porota vrátí do soudní síně.   (2) Na vyzvání předsedy oznámí vrchní porotce za nepřítomnosti obžalovaného výrok poroty tím způsobem, že po úvodních slovech "porotci odpověděli na otázky jim dané podle slibu a svědomí takto", přečte, a to pod zmatečností za přítomnosti všech porotců, otázky a hned po každé z nich výrok poroty o ní učiněný. Potom odevzdá otázky s výrokem poroty předsedovi a soudní sbor se odebere k poradě, aby prozkoumal výrok poroty.   § 56 Oprava výroku poroty. (1) Shledá-li soudní sbor, že výrok poroty je nejasný, nebo neúplný nebo že odporuje sám sobě, usnese se po slyšení žalobce a obhájce, že porota má svůj výrok opraviti.   (2) V takovém případě se koná nová porada a hlasování porotců. Ustanovení §§ 51 až 53 platí zde obdobně.   (3) Odpovědi na otázky, jichž se oprava netýká, nesmí porota měniti.   (4) Ukáže-li se při jednání o vadách výroku žádoucím změniti nebo doplniti otázky, má se o tom usnésti soudní sbor vyslechna žalobce a obhájce.   (5) Trvá-li porota na vadném výroku přesto, že toto řízení bylo zavedeno po dvakráte pro touž vadu, rozhodne soudní sbor, zda se věc odkazuje k projednání před jinou porotu v příštím porotním období. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.   § 57 Odkázání věci jiné porotě. (1) Je-li soudní sbor jednomyslně toho mínění, že se porota zmýlila v odpovědi na otázku, na které závisí rozhodnutí o tom, má-li býti obžalovaný odsouzen či zproštěn, odkáže, neuváděje jiných důvodů, věc usnesením k projednání před jinou porotu v příštím porotním období.   (2) Strany nemají práva navrhovati takové usnesení. Proti němu není opravného prostředku.   (3) Je-li několik obžalovaných nebo jde-li o několik trestných činů, omezí soudní sbor svůj výrok podle odstavce 1 na toho obžalovaného a ten trestný čin, jehož se omyl podle jeho mínění týká.   (4) Předsedou nového hlavního přelíčení nesmí býti pod zmatečností žádný soudce, který se zúčastnil prvního hlavního přelíčení.   (5) V novém hlavním přelíčení nemůže věc pro odpověď na touž otázku býti opětně odkázána jiné porotě.   § 58 Oznámení výroku poroty obžalovanému. Předseda dá obžalovaného zavolati do soudní síně a oznámiti mu zapisovatelem výrok poroty. Byla-li věc odkázána jiné porotě, oznámí mu předseda pouze toto usnesení.   § 59 Rozsudek.   (1) Nebyl-li obžalovaný výrokem poroty uznán vinným, vynese soudní sbor rozsudek osvobozující. To učiní také, není-li čin, který spáchal obžalovaný podle výroku poroty, trestný.   (2) Byl-li obžalovaný výrokem poroty uznán vinným, obdrží žalobce, soukromý účastník (poškozený), obžalovaný a obhájce slovo k návrhům o trestu a o soukromoprávních nárocích.   (3) Po skončení těchto řečí koná se společné tajné sedění soudního sboru s porotou za přítomnosti zapisovatele a v nepřítomnosti jiných osob. V tomto sedění je každý porotce oprávněn, uváděje důvody svého mínění, vysloviti se o tom, jaký trest by se měl obžalovanému uložiti, zda a jaké zabezpečovací opatření by se mělo naříditi proti němu nebo zda by se měl výkon trestu nebo zabezpečovacího opatření podmíněně odložiti. Projevy porotců se zapíší do protokolu o poradách a hlasování soudního sboru.   (4) Když bylo skončeno společné tajné sedění, opustí soudní sbor poradní síň a porota zvolí v tajném sedění tři porotce, kteří se zúčastní porady o rozsudku. O volbě platí jinak obdobně ustanovení § 37, odst. 1.   (5) Poté se koná společná porada soudního sboru a tři porotců zvolených podle odstavce 4 o rozsudku. Při vynesení rozsudku náleží těmto porotcům práva členů soudního sboru. Porotci hlasují před členy soudního sboru, mladší před staršími. Rozsudek se vynese a prohlásí ihned po skončeném jednání.   (6) Odůvodnění rozsudku má se opírati o výrok poroty. Prvopis výroku poroty se připojí k rozsudku.   § 60 Protokol o hlavním přelíčení. V protokole o hlavním přelíčení před soudem porotním se také uvede, jak byla sestavena porota a že porotci byli vzati do slibu.   § 61 Přerušení a odročení hlavního přelíčení. (1) Hlavní přelíčení smí býti přerušeno nebo odročeno, jen dokud se porota neodebrala k poradě o svém výroku.   (2) Bylo-li hlavní přelíčení přerušeno nebo odročeno na dobu delší než tři dni, musí býti porota znovu sestavena a hlavní přelíčení musí býti opakováno.   § 62 Opravné prostředky. Rozsudku porotního soudu lze odporovati zmateční stížností a odvoláním.   § 63 Zmateční stížnost a její důvody. (Zmatky.) Zmateční stížnost lze podati z těchto důvodů:   1. nebyl-li soud náležitě obsazen, anebo účastnil-li se rozhodování soudce nebo porotce, který nebyl nepřetržitě přítomen celému hlavnímu přelíčení, nebo který je podle zákona vyloučen;   2. konalo-li se hlavní přelíčení v nepřítomnosti žalobce, obžalovaného nebo obhájce;   3. byl-li při hlavním přelíčení přečten protokol o neplatném úkonu předcházejícího řízení nebo bylo-li porušeno ustanovení, kterého šetřiti zákon ukládá pod zmatečností;   4. nebylo-li v hlavním přelíčení o některém návrhu stěžovatelově rozhodnuto nebo byla-li rozhodnutím proti jeho návrhu nebo odporu porušena zásada trestního řízení, kterou se zabezpečuje trestní stíhání nebo obhajování;   5. bylo-li porušeno ustanovení o dávání otázek uvedené v § 43, odst. 1 a 2 nebo v §§ 44 až 48;   6. dal-li předseda porotcům nesprávné právní poučení (§ 40, odst. 2, § 50, odst. 2 a § 52, odst. 4);   7. je-li výrok porotců nejasný, neúplný nebo odporuje-li sám sobě;   8. nevyčerpal-li rozsudek obžalobu nebo vykročil-li z jejích mezí;   9. nesouhlasí-li rozsudek v podstatném bodě s výrokem poroty;   10. porušil-li soud zákon v otázce, zda a jakým soudně trestným činem je skutek, který byl zjištěn porotou, zda jeho trestnost je vyloučena nebo zanikla, zda se jeho stíhání podle zákona dopouští nebo zda je tu žaloba potřebná podle zákona;   11. porušil-li soud zákon výrokem o trestu, o zabezpečovacím opatření, o podmíněném odkladu výkonu trestu nebo zabezpečovacího opatření, anebo tím, že některý takový výrok neučinil.   § 64 Omezení zmateční stížnosti. (1) Zmatku uvedeného v § 63, č. 1 nelze se dovolávati, jestliže strana nebo její zástupce (obhájce, zmocněnec, právní poradce) opominuli vytknouti skutečnost, která působí tento zmatek, nejpozději na počátku hlavního přelíčení a jestliže se o ní dověděli teprve za hlavního přelíčení, ihned, jakmile se o ní dověděli.   (2) Zmatku uvedeného v § 63, č. 3 nelze se dovolávati, jestliže strana nebo její zástupce opominuli ohraditi se proti čtení takového protokolu nebo uplatniti důvod, pro který by byl úkon zmatečný, ještě před tímto úkonem nebo, jestliže tak nemohli učiniti, hned po něm.   (3) Zmatků uvedených v § 63, č. 3 až 6 nelze se dovolávati, je-li patrné, že nemohly míti vlivu na rozsudek.   (4) Zmatek uvedený v § 63, č. 6 lze uplatniti, jen vznesla-li strana žádost ve smyslu § 40, odst. 3 (§ 50, odst. 4 a § 52, odst. 4).   Řízení o zmateční stížnosti. § 65   O právu podati zmateční stížnost, o řízení při odpovědi a provedení, při podání vývodů a při jednání a rozhodování o zmateční stížnosti platí, pokud tento zákon nestanoví jinak, ustanovení o zmateční stížnosti proti rozsudku sborového soudu první stolice a o řízení o ní.   § 66 Neprohlásí-li obžalovaný, že k roku, který se bude konati u nejvyššího soudu, hodlá vyslati obhájce, může mu ho nejvyšší soud zříditi z moci úřední z obhájců bydlících v sídle tohoto soudu, pokládá-li to za účelné vzhledem k okolnostem případu.   § 67   (1) Je-li rozsudek stižen některým ze zmatků uvedených v § 63, č. 1 až 7., nejvyšší soud rozsudek zruší a nařídí porotnímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.   (2) Nevyčerpal-li porotní soud obžalobu (§ 63, č. 8), nařídí mu nejvyšší soud, aby provedl hlavní přelíčení o části obžaloby, která zůstala nevyřízena, a aby o ní rozhodl, přihlížeje k obsahu původního rozsudku. Vykročil-li z mezí obžaloby, zruší nejvyšší soud rozsudek, pokud se ho týká uplatňovaný zmatek, a je-li třeba, rozhodne ve věci samé.   (3) Je-li rozsudek stižen některým ze zmatků uvedených v § 63, č. 9 až 11, zruší nejvyšší soud rozsudek, pokud se ho dotýká uplatňovaný zmatek, a rozhodne ve věci samé.   (4) Nejvyšší soud může v případech uvedených v odstavci 2 a 3 rozhodnouti ve věci samé, jen jsou-li výrokem poroty bezvadně zjištěny všechny skutečnosti, které při správném užití zákona měly býti základem rozsudku.   § 68   Dotýká-li se uplatňovaný zmatek toliko některé části rozsudku nebo některé části výroku poroty a je-li tato část od ostatních oddělitelná, zruší nejvyšší soud rozsudek, jen pokud jde o tuto část, a nařídí, ačli nerozhodne ve věci samé, porotnímu soudu, aby ostatní části vzal za základ nového rozhodnutí.   § 69 (1) Nejvyšší soud se při svém rozhodování omezí na části rozsudku, kterým zmateční stížnost odporuje, a na důvody, které uplatňuje.   (2) Je-li však rozsudek stižen na újmu obžalovaného zmatkem uvedeným v § 63, č. 10 nebo 11, má nejvyšší soud, i když obžalovaný zmateční stížnost nepodal nebo tento zmatek v ní neuplatnil, rozhodnouti tak, jako by tak učinil.   (3) Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření nejvyššího soudu ve prospěch jednoho obžalovaného, také spoluobžalovanému, má nejvyšší soud postupovati tak, jako by týž důvod byl uplatnil i tento spoluobžalovaný.   § 70   Rozsudkem rozhodne nejvyšší soud o zmateční stížnosti, jen změní-li, rozhoduje ve věci samé, výrok porotního soudu o vině a o trestním zákoně, kterého bylo užito.   § 71 Při novém rozhodování je porotní soud vázán právním názorem, který v této věci vyslovil nejvyšší soud.   § 72 Odvolání.   (1) Odvoláním lze odporovati rozsudku porotního soudu, není-li tu důvodu zmatečnosti, pro výroky o trestu, o započtení vazby, o zabezpečovacím opatření, o podmíněnosti odsouzení, o ztrátě volebního práva, o uložení povinnosti nebo ručení za povinnost obžalovaného zúčastněné osobě a o soukromoprávních nárocích.   (2) Pokud opominutí takového výroku není důvodem zmatečnosti podle § 63, č. 11, lze mu odporovati odvoláním.   Řízení o odvolání. § 73   (1) Odvolati se může ten, kdo je oprávněn podati proti rozsudku zmateční stížnost.   (2) Zúčastněná osoba (§ 72) může podati odvolání jen proti výroku, který se jí dotýká.   (3) Proti výroku o soukromoprávních nárocích může podati odvolání obžalovaný, jeho zákonný zástupce nebo jeho právní nástupce, jakož i soukromý účastník a jeho právní nástupce.   § 74   (1) Odvolání budiž opověděno ve lhůtě stanovené k opovědi zmateční stížnosti u porotního soudu, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje. Opověď odvolání má zpravidla odkladný účinek. S výkonem trestu na svobodě může však býti započato, prohlásil-li obžalovaný sám, že trest chce nastoupiti, leč že by rozhodnutím o odvolání mohlo dojíti k podmíněnému odkladu výkonu trestu.   (2) Do osmi dnů od uplynutí lhůty k opovědi, a požádá-li oprávněný nejpozději před uplynutím lhůty k opovědi za opis rozsudku, od doručení tohoto opisu, může oprávněný provésti důvody svého odvolání.   (3) V opovědi nebo v provedení odvolání je třeba určitě udati okolnosti, jež mají odůvodniti odvolání.   § 75   (1) Opověď, jež obsahuje důvody odvolání nebo provedení odvolání, které bylo včas podáno, se sdělí odpůrci odvolatele s poučením, že má právo do osmi dnů od doručení podati odpověď na odvolání.   (2) Když odpůrce odvolatelův podá včas odpověď, nebo když uplyne lhůta k tomu určená, předloží porotní soud spisy soudu, který má rozhodovati o odvolání. Zároveň doručí odpověď odvolateli.   § 76   (1) Bylo-li odvolání opověděno opožděně nebo podala-li je osoba neoprávněná nebo osoba jinak oprávněná, která se ho však zřekla, odmítne je porotní soud.   (2) Porotní soud odmítne také odvolání směřující proti rozhodnutí o soukromoprávních nárocích podané soukromým účastníkem nebo jeho nástupcem, nepodal-li proti rozsudku také opravný prostředek žalobce nebo obžalovaný. (3) Na odmítnutí odvolání podle odstavce 1 nebo 2 lze si stěžovati u porotního soudu k soudu, kterému přísluší rozhodovati o odvolání. Vyhoví-li tento soud stížnosti a bylo-li splněno po stránce formální vše, co se má státi, dříve než porotní soud předloží odvolání soudu o něm rozhodujícímu, rozhodne tento soud o odvolání samém.   § 77   Neustanovuje-li zákon jinak, rozhoduje o odvolání sborový soud druhé stolice. Směřuje-li však odvolání proti výroku, jímž soud místo trestu smrti uložil trest na svobodě nebo tak neučinil, nebo proti výroku o výši trestu na svobodě uloženého místo trestu smrti, rozhoduje o odvolání nejvyšší soud.   § 78   (1) Odvolací soud se při svém rozhodování omezí na části rozsudku, kterým odvolání odporuje, a na důvody, které uplatňuje.   (2) Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření odvolacího soudu ve prospěch jednoho obžalovaného také spoluobžalovanému, má odvolací soud postupovati tak, jako by týž důvod byl uplatnil i tento spoluobžalovaný.   (3) Rozhoduje-li nejvyšší soud o opravném prostředku podaném kýmkoliv proti rozsudku porotního soudu, jímž byl uložen trest smrti, přezkoumá z úřední povinnosti, zda jsou dány podmínky pro rozhodnutí, aby na místo uloženého trestu smrti byl uložen trest na svobodě.   § 79   (1) Bylo-li podáno odvolání jen ve prospěch obžalovaného, nesmí býti výrok o trestu změněn v jeho neprospěch.   (2) Byl-li však podán také opravný prostředek, který může způsobiti změnu rozsudku ve výroku uvedeném v předchozím odstavci v neprospěch obžalovaného, platí ustanovení odstavce 1, jen když byl tento opravný prostředek zamítnut.   § 80 Souběh zmateční stížnosti a odvolání. (1) Je-li vedle zmateční stížnosti podáno proti rozsudku odvolání, o němž by měl rozhodovati sborový soud druhé stolice, rozhodne nejvyšší soud také o tomto odvolání. Odmítne-li však zmateční stížnost již porotní soud, rozhodne o odvolání sborový soud druhé stolice.   (2) Zamítne-li nejvyšší soud stížnost proti odmítnutí zmateční stížnosti prvním soudem nebo zamítne-li sám zmateční stížnost z důvodu, pro který měla býti odmítnuta již prvním soudem, může přikázati rozhodnutí o sbíhajícím se odvolání sborovému soudu druhé stolice.   (3) Jestliže nejvyšší soud jedná a rozhoduje o zmateční stížnosti v ústním přelíčení, rozhodne v něm také o sbíhajícím se odvolání, ačli o něm nerozhodne z důvodů účelnosti v sedění neveřejném. Jinak se řídí nejvyšší soud, rozhoduje o sbíhajícím se odvolání, ustanoveními platnými pro soud rozhodující o odvolání.   (4) Omezí-li se nejvyšší soud na zrušení rozsudku nebo jeho části, nepřihlíží k odvolání, které bylo podáno proti rozsudku nebo proti zrušené jeho části a které se stalo bezpředmětným.   ODDÍL ČTVRTÝ. Zastavení působnosti porotních soudů. § 81   (1) Působnost porotních soudů může býti zastavena na čas, nejdéle však na rok, jestliže nastaly události, pro které jest odůvodněna obava, že poroty nebudou nalézati právo nestranně a nezávisle.   (2) Zastavení to může býti omezeno na určité obvody a na určité trestné činy.   § 82   (1) O zastavení působnosti porotních soudů rozhoduje vláda po slyšení nejvyššího soudu. Usnesení o tom předloží ihned zákonodárnému sboru a oznámí při tom důvody pro své rozhodnutí.   (2) Jakmile pominuly příčiny, pro které byla zastavena působnost porotních soudů, nebo jakmile o to požádá zákonodárný sbor, obnoví vláda působnost porotních soudů.   § 83   Usnesení vlády o zastavení a o obnovení působnosti porotních soudů se vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení.   § 84   (1) Jakmile bylo vyhlášeno usnesení o zastavení působnosti porotních soudů, koná se řízení o činech, o nichž náleží jinak souditi porotním soudům, podle předpisů o řízení o činech přikázaných sborovému soudu první stolice. Hlavní přelíčení se koná před sborem pěti soudců, z nichž jeden předsedá.   (2) Ustanovení odstavce 1 se užije i tehdy, když hlavní přelíčení započalo, avšak nebylo dosud skončeno, nebo je-li třeba opakovati hlavní přelíčení.   (3) Trestní věci, ve kterých v den, kdy působnost porotních soudů byla obnovena, bylo již ustanoveno nebo konáno hlavní přelíčení, skončí se podle ustanovení odstavce 1.   ODDÍL PÁTÝ. Ustanovení přechodná a závěrečná. § 85   Kde se v tomto zákoně mluví o místních národních výborech, rozumí se tím také místní správní komise a obvodové rady, a kde se v tomto zákoně mluví o okresních národních výborech, rozumí se tím také okresní správní komise a ústřední národní výbory.   § 86 K úřadu porotce pro rok 1947 může býti povolán, kdo v obci pobytu bydlil 1. července 1946 a je jinak způsobilý k úřadu porotce (§ 4).   § 87   Pokud se zákon ze dne 31. prosince 1877, č. 3 ř. z. z roku 1878, jímž se doplňují a mění ustanovení trestního řádu o zmatečních stížnostech, dovolává ustanovení § 344 trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z., nastupuje na jeho místo ustanovení § 63 tohoto zákona. Na místo důvodů zmatečnosti podle § 344, č. 1 až 4 trestního řádu č. 119/1873 ř. z., nastupují důvody zmatečnosti podle § 63, č. 1 až 3 tohoto zákona, na místo důvodu zmatečnosti podle § 344, č. 5 trestního řádu č. 119/1873 ř. z., nastupuje důvod zmatečnosti podle § 63, č. 4 tohoto zákona.   § 88   § 54 trestního zákona z 27. května 1852, č. 117 ř. z., bude zníti: "(1) Sbíhá-li se několik takových polehčujících okolností, z nichž se dá důvodně souditi, že se viník polepší, lze trest dočasného žaláře jak zaměniti v trest mírnějšího stupně, tak i zkrátiti jeho trvání pod dolejší hranici zákonné trestní sazby.   (2) Má-li však podle zákona býti uložen trest delší pěti let, nelze trest zkrátiti pod jeden rok, a má-li podle zákona býti uložen trest delší deseti let, pod tři roky.   (3) Mají-li převahu polehčující okolnosti, může soud uložiti místo zákonného trestu doživotního těžkého žaláře trest dočasného těžkého žaláře avšak nikoli pod deset let. Mají-li však polehčující okolnosti takovou váhu, že by i trest takto zmírněný se jevil nepoměrně těžký, může soud uložiti trest těžkého žaláře ne pod pět let."   § 89   Za § 403 trestního řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z., vkládá se § 403a) tohoto znění: "Má-li se vykonati trest smrti na několika osobách, určí soud (soudní sbor), který ve věci rozhodl v první stolici, v neveřejném sedění za přítomnosti státního zástupce pořadí, v němž mají býti popraveny, a oznámí to odsouzenému zároveň s oznámením, že bude na něm trest vykonán (§ 403)."   § 90   Zákon ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb., o ochraně cti, se mění takto: 1. Nadpis §§ 24 až 26 bude zníti: Řízení o přečinech. 2. § 24, odst. 1 až 3 bude zníti: (1) O žádosti za trestní stíhání rozhodne vyšetřující soudce.   (2) Žádost za trestní stíhání se pokládá zároveň za návrh na zahájení vyšetřování. Má-li vyšetřující soudce za to, že by tento návrh měl býti podle ustanovení trestního řádu zamítnut, vyžádá si rozhodnutí radní komory (žalobního senátu).   (3) Nezamítne-li soud žádost za trestní stíhání, dodá vyšetřující soudce stejnopis žádosti obviněnému, a je-li jich několik, každému z nich. Zároveň obešle k jednání o smír strany i osoby, které postihuje ručení nebo kterým by mohla býti rozsudkem uložena nějaká povinnost (osoby zúčastněné). Může též požádati některý okresní soud, aby vykonal jednání o smír, když se tím toto jednání usnadní, urychlí nebo zlevní.   3. § 25, odst. 2 bude zníti: (2) Jednání o smír je neveřejné. Řídí je u krajského soudu vyšetřující soudce, u okresního soudu jeho přednosta nebo soudce jím k tomu ustanovený.   4. Ustanovení § 25, odst. 4, věta druhá se zrušuje. 5. § 26, odst. 3 bude zníti: (3) Proti rozhodnutí uvedenému v odstavci 1 lze si stěžovati do tří dnů od jeho prohlášení, a nebyla-li strana při jeho prohlášení přítomna, do tří dnů od jeho doručení. O stížnosti rozhodne s konečnou platností radní komora (žalobní senát).   6. Nadpis §§ 27 až 31 bude zníti: Řízení o přestupcích. § 91   (1) Trestní věci, ve kterých v den nabytí účinnosti tohoto zákona bylo již ustanoveno nebo konáno hlavní přelíčení, skončí se podle dosud platných předpisů.   (2) Byl-li před uvedenou dobou již vydán rozsudek soudu první stolice, koná se další řízení až do pravoplatného rozhodnutí podle dosavadních ustanovení. Jestliže však byl takový rozsudek vyšší stolicí zrušen a věc se má znovu projednávati první stolicí, platí pro další řízení ustanovení tohoto zákona.   § 92   V době od 1. ledna do 1. března 1947 přísluší konati hlavní přelíčení o zločinech a přečinech přikázaných podle platného práva soudům porotním, sborovému soudu první stolice podle předpisů o řízení před tímto soudem. Hlavní přelíčení pro zločiny a přečiny uvedené v § 1 zák. ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti, ve znění zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb., o ochraně cti, koná se ve sboru tří soudců bez účasti kmetů.   § 93 Zrušují se všechna ustanovení, která odporují tomuto zákonu, zejména:   1. ustanovení čl. VI uvozovacího zákona k trestnímu řádu z 23. května 1873, č. 119 ř. z., 2. ustanovení §§ 14 a 484 věty druhé a devatenácté hlavy trestního řádu č. 119/1873 ř. z., 3. zákon ze dne 23. května 1919, č. 278 Sb., o sestavování seznamů porotců, 4. zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 268 Sb., o dočasném zastavení působnosti porot, 5. ustanovení §§ 16 až 25 zákona č. 124/1924 Sb., ve znění zákona č. 108/1933 Sb., 6. ustanovení § 6, odst. 1 zákona č. 123/1931 Sb., 7. ustanovení § 3, a pokud se týkají rozsudku porotního soudu, ustanovení §§ 4 až 6 zákona ze dne 3. května 1934, č. 91 Sb., o ukládání trestu smrti a o doživotních trestech, 8. ustanovení čl. II. dekretu presidenta republiky ze dne 8. srpna 1945, čís. 62 Sb., o úlevách v trestním řízení soudním. § 94   (1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1947 s výhradou ustanovení o sestavování prvotních a ročních seznamů porotců a ustanovení § 92, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení. (2) K sestavení seznamu porotců pro rok 1947 buď přikročeno ihned po vyhlášení tohoto zákona. § 95   Tento zákon provedou ministři spravedlnosti a vnitra. Dr. Beneš v. r. Gottwald v. r. Dr. Drtina v. r. Nosek v. r

278/1919 Sb. Zákon ze dne 23. května 1919 o sestavování seznamů porotců.

278/1919 Sb. Zákon ze dne 23. května 1919 o sestavování seznamů porotců. Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje: § 1.   K úřadu porotce mohou býti povolávány jen osoby, které:   1. dokonaly 35. rok svého věku,   2. umějí čísti a psáti,   3. mají domovské právo v některé obci Československé republiky,   4. bydlí v obci pobytu aspoň rok.   § 2.   Nezpůsobilým k úřadu porotce jest:   1. kdo pro tělesné nebo duševní vady nemůže dostáti povinnostem porotce,   2. kdo plně nepožívá občanských práv, zejména také ten, kdo pro marnotratnictví, pro zneužívání alkoholu nebo jiných nervových jedů byl zbaven svéprávnosti, a každý, na jehož jmění byl uvalen konkurs až do skončení konkursu,   3. ten, proti komu se vede trestní vyhledávání nebo vyšetřování pro zločin, nebo kdo jest obžalován pro trestný čin z úřední povinnosti stíhaný, spáchaný z pohnutek zištných a nečestných, nebo kdo má pro takový čin trestný odpykati trest, uložený mu trestním soudem,   4. kdo byl trestním soudem odsouzen pro přečin nebo přestupek ke ztrátě volebního práva do obecního zastupitelstva, pokud toto vyloučení trvá, kdo byl odsouzen pro zločin k trestu žaláře ne více než pětiletému, po dobu pěti let po odbytém trestu, kdo byl odsouzen k trestu žaláře více než pětiletému, po dobu deseti let po odpykání trestu, vyjma odsouzení pro zločiny podle §§ 63. a 64. tr. z., kde nezpůsobilosti té není vůbec, a zločiny politické, kde nezpůsobilost přestává odbytím trestu,   5. kdo živí sebe nebo svoji rodinu hlavně z trvalé chudinské podpory.   § 3.   K úřadu porotčímu nebuďtež povoláváni:   1. úředníci, zřízenci a dělníci veřejných úřadů a podniků, skutečně činní, vyjímajíc profesory a učitele na vícetřídních školách,   2. osoby podléhající podle § 11 tr. voj. ř. vojenskému soudnictví,   3. duchovní církví a náboženských společností zákonem uznaných,   4. osoby, zaměstnané při soukromých drahách a podnicích plavby vodní a vzduchové, veřejné dopravě sloužících,   5. osoby, zaměstnané při elektrárnách a plynárnách sice soukromých, ale také veřejné osvětlení nebo pohon obstarávající, dále osoby zaměstnané při provozování vodovodu.   § 4.   Úřad porotce mohou odmítnouti:   1. ti, kdo dokonali 60. rok svého věku, pro vždy,   2. ženy jednou pro vždy; mají však právo v měsíci srpnu ohlásiti u obecního úřadu svého bydliště, že počínajíc příštím rokem, chtějí úřad porotce zastávati,   3. členové zákonodárného sboru po čas zasedání,   4. starostové obcí a vyšších svazů místní samosprávy,   5. veřejní profesoři a učitelé, lékaři a lékárníci, je-li jejich nepostrádatelnost v povolání potvrzena představenými v úřadě nebo obecním starostou na příští rok,   6. osoby, zapsané v seznamu obhájců ve věcech trestních,   7. každý, kdo dostál své povinnosti jako porotce v jednom porotním období, až do konce příštího kalendářního roku. Osoby, jež tohoto práva chtějí použíti, buďtež veřejnou vyhláškou vyzvány, aby tak učinily u obecního úřadu svého bydliště v měsíci srpnu a pozbývají této výhody, neučiní-li tak.   § 5.   Osoby zaměstnané při pracích zemědělských sprostí předseda soudu na žádost obecní rady v době neodkladných prací hospodářských od vykonávání porotčího úřadu pro jednotlivá období porotní.   § 6.   Počátkem měsíce září sestaví obecní komise prvotní seznam, t. j. seznam všech osob v obci bydlících, které podle předchozích ustanovení jsou povolány za porotce. Tato komise skládá se ze starosty jako předsedy a ze čtyř osob k úřadu porotčímu způsobilých, volených obecním zastupitelstvem. Aspoň dva členové komise musejí býti ženy, předpokládajíc, že jsou ženy vůbec obsaženy v seznamech porotčích. Ve velkých obcích může býti těchto komisí zvoleno několik a předsedá jim pak buď starosta nebo předsedové, zvolení obecním zastupitelstvem z jeho členů.   § 7.   Prvotní seznam budiž nejméně po 8 dnů vyložen v úředním sídle obecního starosty, aby každý mohl do něho nahlédnouti, a budiž to veřejně, způsobem v obci obvyklým, oznámeno a připomenuto, že každý má právo učiniti námitky proti tomuto seznamu. Každý účastník je oprávněn učiniti v této lhůtě písemně nebo protokolem u obecního starosty námitky, že v prvotním seznamu byl pominut někdo podle zákona způsobilý, nebo že zapsán byl někdo podle zákona nezpůsobilý a nepřípustný, anebo může týmž způsobem zjednati platnost důvodům, jež ho zprošťují úřadu porotce.   § 8.   O podaných námitkách a o správnosti důvodů uvedených pro zproštění od úřadu porotce rozhoduje obecní komise (§ 6). Tato rozhodnutí, jakož i stížnosti do nich podané, buďtež poznamenány v prvotních seznamech. Takovou stížnost nutno podati do tří dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo úředně oznámeno. Byla-li rozhodnutím obecní komise ve vyhlášeném seznamu učiněna nějaká změna, oznámí se to vyhláškou v úředním sídle a vyrozumějí se o tom účastníci. Těm, kdož podali námitky, buď oznámeno, jak o nich bylo rozhodnuto. Taktéž postupovati jest tehdy, když někdo k platnosti přivádí důvody, z nichž chce býti úřadu porotce zproštěn.   § 9.   Obecní komise, vyřídivši námitky, má z osob, zapsaných v prvotním seznamu, poznamenati ty, které pro jejich rozumnost a počestnost, poctivé smýšlení a pevnou povahu a pro jejich znalost zemských řečí pokládá za zvláště způsobilé k úřadu porotčímu. Do konce září předloží pak obecní starosta prvotní seznam s protokoly o jednání komise se všemi spisy, které se vztahují k podaným reklamacím a žádostem za zproštění, okresní politické správě. Okresní politická správa seznam ihned prozkoumá a, shledá-li, že při jeho sestavování stalo se něco proti zákonu anebo že jsou v něm značné nesprávnosti, má jej vrátiti obecnímu starostovi k opravě. Má-li touto opravou někdo býti vypuštěn, kdo dříve byl zapsán, nebo má-li někdo býti zapsán, kdo dříve byl pominut, budiž se seznamem oprávněným právě tak naloženo, jako se seznamem dříve sepsaným. Seznam opravený budiž okresní politické správě opětně zaslán, nejdéle do konce října. Jestliže by obecní starosta se sestavením, opravou nebo zasláním prvotního seznamu příliš prodléval, může okresní politická správa tyto nedokončené úřední práce dáti vykonati svými zřízenci na náklad obce. § 10.   Okresní politická správa předloží prvotní seznam svého úředního obvodu se všemi k tomu patřícími listinami presidentu sborového soudu I. stolice, vyjádříc se při tom o posudku obecní komise.   § 11.   V místech s vlastním obecním statutem zasílá obecní starosta prvotní seznam přímo presidentu sborového soudu I. stolice s vyjádřením podle § 10.   § 12.   President sborového soudu I. stolice svolává komisi, jež nejdéle v měsíci listopadu sestaví roční seznam pro obvod toho sborového soudu. Komise skládá se z presidenta nebo jeho, jím určeného zástupce jako předsedy, ze tří soudců, které povolá president z radů sborového soudu nebo z přednostů okresních soudů tohoto obvodu, a z pěti důvěrníků. Důvěrníky ty a pět náhradníků volí až do další zákonné úpravy věci zastupitelstvo města, kde porotní soud má své sídlo. Důvěrníci ti nechť jsou způsobilí k úřadu porotčímu pro obvod tohoto sborového soudu (§ 1 až 4) a zaručují svou znalostí místní a osobní i svou nezávislostí věcné rozhodování. Dva z členů musejí býti ženy. Nechtěl-li by některý důvěrník vstoupiti do komise, anebo nechtěl-li by vůbec plniti povinnosti jemu uložené, má president sborového soudu bez odkladu povolati za něj náhradníka v tom pořadí, jak byli seřazeni důvěrníci v oznámení, které učinilo o jejich volbě obecní zastupitelstvo presidentu sborového soudu.   § 13.   President oznámí v čas správci politického zemského úřadu, kdy se bude konati sedění, správce politického úřadu pošle k sedění svého zástupce, jenž má poradní hlas.   § 14.   Komise rozhoduje napřed o stížnostech, jež jsou zapsány v seznamech. Nebyl- li někdo proti zákonu do seznamu zapsán, zařídí komise, aby se tak stalo. Potom přikročí se k sestavení ročního seznamu, jenž se skládá ze seznamu hlavního a ze seznamu doplňovacího.   § 15.   Roční seznam sestavuje se tím způsobem, že komise sestaví z prvotních seznamů ty osoby, které podle § 9. pokládá za nejzpůsobilejší a nejvhodnější k porotčímu úřadu, do jednoho seznamu (seznamu hlavní), z něhož se berou porotci pro příští kalendářní rok. Stejným způsobem sestavuje komise z osob, které bydlí v sídle porotního soudu nebo v nejbližším okolí, druhý seznam (doplňovací seznam), z něhož se berou porotci náhradní. Kolik osob má býti zapsáno do obou těchto seznamů, buď určeno, hledíc k počtu řádných a mimořádných období zasedacích, kolik jich příštího roku kalendářního asi bude, tím způsobem, aby jich v každém seznamu bylo zapsáno o polovice více, než jich bude třeba podle počtu porotních zasedání, jež lze očekávati. Jak v hlavním, tak v doplňovacím seznamu musí býti aspoň jedna třetina žen, pokud k tomu stačí počet žen, zapsaných v prvotním seznamu.   § 16.   Roční seznam budiž vytištěn a poslán presidentovi sborového soudu II. stolice, vrchnímu státnímu zástupci, správci politického úřadu zemského, dále státním zástupcům, okresním politickým správám, přednostům okresních soudů a obecním starostům v obvodu sborového soudu.   § 17.   Přednostové úřadů a obecní starostové jsou povinni, oznámiti ihned presidentovi sborového soudu prvé instance, když by během roku nabyli vědomosti, že někteří porotci, v seznamu ročním zapsaní, stali se k úřadu porotčímu nezpůsobilými (§ 2), nebo že nastaly příčiny, pro které by k tomu úřadu nemohli býti povoláni (§ 3), anebo když by osoby branného stavu byly povolány ke službě vojenské (§ 3 č. 2). Nastala-li by příčina, která podle zákona úřadu porotčího zprošťuje, teprve po lhůtě vyměřené k podání námitek, mají také osoby uvedené v § 4, č. 3 - 7 právo, žádati na jmenovaném presidentovi, aby byly ze seznamu vymazány. O tom, zdali takového vymazání z ročního seznamu jest třeba, a přísluší-i komu právo za to žádati, rozhoduje president sborového soudu I. stolice.   § 18.   Čtrnáct dní před početím každého období porotního sestaví se losováním při sborovém soudu I. stolice v přítomnosti dvou soudců a státního zástupce v sedění veřejném seznam služební. Advokátní komora budiž pozvána, aby k tomuto úkolu vyslala zástupce.   § 19.   Při zřizování seznamu služebního buďtež z ročního seznamu nejprve vyloučeny osoby v branném poměru, jež pro porotní období byly povolány k vojenské službě. Potom buďtež vložena jména ostatních osob v obou částech ročního seznamu zapsaných ve dvojí osudí, z něhož president sborového soudu vytáhne 36 porotců hlavních a pak 9 porotců náhradních. O tom všem se sepíše protokol.   § 20.   Zbývá-li v ročním seznamu již jen tak malý počet jeden, že hlavní seznam má méně než 54 a seznam doplňovací méně než 14 jmen, má komise, složená podle § 12., prve než se počne sestavovati seznam služební, doplniti seznam roční až do čísel právě uvedených.   § 21.   President sborového soudu I. instance má oněch 36 hlavních a 9 náhradních porotců písemně obeslati a pojmenovati jim místo, den a hodinu, kde a kdy porota počne zasedati, poukazuje zároveň k zákonným účinkům, kdyby se nedostavili. Při tom jest i k tomu hleděti, aby obsílka jim byla dodána k vlastním rukám 8 dní před početím zasedání.   § 22.   Dostaví-li se před početím hlavního přelíčení méně než 30 porotců, buďtež doplněni na tolik, kolik jich do tohoto čísla chybí z 9 porotců náhradních. Proto vloží předseda soudu porotního v přítomnosti členů tohoto soudu, žalobce a obhájců osob obžalovaných jména 9 porotců náhradních do osudí, vytáhne z něho potřebný počet jeden a přečte je. O tom se sepíše protokol.   § 23.   Má-li se před porotou jednoho a téhož dne konati hlavní přelíčení o několika případech trestních, může se lavice porotců pro všecky tyto případy sestaviti před početím přelíčení o případu prvním. Lavice porotců pro první případ sestavená zůstane ve své činnosti i pro ostatní případy, o nichž se má téhož dne konati hlavní přelíčení, prohlásí- li ti, kdož mají právo porotce zamítati, že s tím souhlasí. Byla-li pro některý z následujících případů trestních sestavena nová lavice porotců k žádosti někoho, kdo má právo porotce zamítati, zůstane tato lavice i pro ostatní další případy ve své činnosti, prohlásí-li ti, kdož mají právo porotce zamítati, že s tím souhlasí. Zdrží-li se nějaké přelíčení, jehož počátek byl ustanoven na určitý den, buď proto, že předešlá líčení déle trvala, nebo z jiné nahodilé příčiny tak, že má počíti teprve čtvrtého dne nebo ještě později po tom dnu, kdy byla sestavena lavice porotců, budiž sestavena lavice porotců nová.   § 24. Každý porotce, jenž se nedostaví, ač byl obeslán, a neprokáže nějaké neodvratné překážky, nebo jenž se vzdálí bez dovolení předsedy porotního soudu před skončením porotního sedění, bude porotním soudem potrestán peněžitou pokutou jeho poměrům majetkovým přiměřenou, a nemá-li majetku, ztrátou způsobilosti k úřadu porotce na dobu 1 roku. V případě opětném dlužno trest zdvojnásobiti. Proti tomuto nálezu může podati potrestaný toliko námitky do 8 dnů ode dne, kdy mu byl dodán nález porotního soudu, a nezasedá-li již, u sborového soudu I. stolice. Prokáže-li náležitě, že mu obsílka nebyla řádně dodána, nebo že pro někomu nepředvídanou a neodvratnou překážku nemohl přijíti, anebo že uložená pokuta neodpovídá jeho obmeškání, může žádati za zrušení nebo zmírnění uloženého trestu. Proti rozhodnutí o tom učiněnému není opravného prostředku. Ustanovení trestního řádu o tom, jak se má naložiti s peněžitými pokutami podle něho uloženými, platí též o pokutách v tomto paragrafu řečených.   § 25.   Ke konci každého období porotního otaž se předseda porotního soudu porotců, zdali chtějí užíti práva na osvobození, daného jim v § 4, č. 7, až do konce příštího roku kalendářního nebo na kratší dobu. Prohlášení o tom učiněná buďtež oznámena presidentovi sborového soudu I. stolice, aby se to zaznamenalo v ročním seznamu.   § 26.   Každý porotce a důvěrník, jenž vykonal svou povinnost, dostane na svou žádost, nebydlí-li v sídle porotního soudu, náhradu za cestovné, za přenocování a stravu. Porotci a důvěrníci, kteří jsou odkázáni na mzdu, denně nebo týdně vyplácenou, aneb jsou živnostníky zařazenými do IV. třídy daně výdělkové, a vykonáváním úřadu porotčího utrpí prokazatelnou újmu na tomto výdělku, obdrží mimo to bez zřetele na jejich bydliště za každý den náhradu za ušlý výdělek. Výši těchto náhrad pro každý rok určí president sborového soudu I. stolice pro obvod tohoto soudu, vyslechna politické úřady.   § 27.   Ustanovení tohoto zákona, týkající se sestavování seznamů porotčích, nabývají účinnosti za 6 neděl po vyhlášení. Jinak nabývá zákon účinnosti dnem 1. ledna 1920. Tímto dnem pozbývá platnosti zákon z 23. ledna 1873, z. ř. č. 121. § 28. Ministrům vnitra a práv je uloženo, aby tento zákon provedli. T. G. Masaryk v. r. Švehla v. r., v zastoupení ministerského předsedy a jako ministr vnitra. Dr. Soukup v. r.

306/1942 Sb. Vládní nařízení ze dne 4. srpna 1942 o soudech porotních a kmetských

306/1942 Sb. Vládní nařízení ze dne 4. srpna 1942 o soudech porotních a kmetských Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle § 1, odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940 (Věstn. ř. prot. str. 604), kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938 (č. 330 Sb.), ve znění nařízení ze dne 27. února 1942 (Věstn. ř. prot. str. 42): § 1   (1) Po dobu nynější války nebudou sestavovány seznamy porotců a kmetů. Rok, pro který budou seznamy porotců a kmetů opět sestaveny, bude určen vyhláškou ministrů spravedlnosti a vnitra, uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení.   (2) Zastavení působnosti porot a konání hlavního přelíčení bez účasti kmetů, nařízené čl. II a III vládního nařízení ze dne 29. srpna 1940, č. 396 Sb., jímž se mění a doplňují trestní řád a předpisy o složení trestních soudů, a trvající podle § 1, odst. 2 vládního nařízení ze dne 26. června 1941, č. 284 Sb., o soudech porotních a kmetských, do konce roku 1942, potrvá až do začátku toho kalendářního roku, pro který budou seznamy porotců a kmetů opět sestaveny.   § 2   Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr spravedlnosti a ministra vnitra. Státní president: Dr. Hácha v. r. Předseda vlády a ministr spravedlnosti: Dr. Krejčí v. r. Ministr vnitra: Bienert v. r.

284/1941 Sb. Vládní nařízení ze dne 26. června 1941 o soudech porotních a kmetských

284/1941 Sb. Vládní nařízení ze dne 26. června 1941 o soudech porotních a kmetských Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle § 1, odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940, Věstn. str. 604, kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.: § 1   (1) Na rok 1942 nebudou seznamy porotců a kmetů sestavovány.   (2) Zastavení působnosti porot a konání hlavního přelíčení bez účasti kmetů, nařízené čl. II a III vládního nařízení ze dne 29. srpna 1940, č. 396 Sb., jímž se mění a doplňují trestní řád a předpisy o složení trestních soudů, potrvá dále až do konce roku 1942.   § 2 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je ministři spravedlnosti a vnitra. Dr. Hácha v. r. Ing. Eliáš v. r. Dr. Krejčí v. r. Dr. Kratochvíl v. r. Ježek v. r. Dr. Kamenický v. r. Dr. Kalfus v. r. Čipera v. r. Dr. Kapras v. r. Bubna v. r. Dr. Klumpar v. r.

396/1940 Sb. Vládní nařízení ze dne 29. srpna 1940, jímž se mění a doplňují trestní řád a předpisy o složení trestních soudů

396/1940 Sb. Vládní nařízení ze dne 29. srpna 1940, jímž se mění a doplňují trestní řád a předpisy o složení trestních soudů Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.: Čl.I Trestní řád ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., se mění a doplňuje takto: 1. Za § 34 se vkládá § 34 a) tohoto znění: § 34 a (1) Od stíhání činu veřejnou žalobou může býti upuštěno: 1. je-li obviněný pro týž čin vydán cizí vládě;   2. je-li obviněný pro jiný čin vydán cizí vládě a nemají-li trest zabezpečovací opatření, jež by jej při zdejším stíhání mohly postihnouti, významu vedle trestu nebo zabezpečovacího opatření, jež ho v cizině již právoplatně postihly nebo, jak lze očekávati, jej tam postihnou;   3. je-li obviněný vypovězen z území Velkoněmecké říše.   (2) Zabezpečovacím opatřením se tu rozumí opatření omezující svobodu, vyjímajíc procesní vazbu.   2. § 283, odst. 1 zní takto: Odvolání možno vznésti toliko proti výroku o trestu, není-li tu důvodu zmatečnosti uvedeného v § 281, č. 11, a proti výroku o nárocích soukromoprávních. Proti výroku o trestu se mohou odvolati všichni ti, kdo jsou oprávněni vznésti zmateční stížnost.   3. Za § 363 se vkládá § 363 a) tohoto znění: § 363 a Bylo-li upuštěno od stíhání veřejnou žalobou z některého důvodu, uvedeného v § 34 a), odst. 1, a nepominula-li ještě trestnost činu promlčením, může býti trestní řízení proti obviněnému, vrátí-li se na území Protektorátu, na návrh veřejného žalobce bez podmínek a formálností obnovy zahájeno nebo v něm pokračováno. Bylo-li však od stíhání upuštěno z důvodu uvedeného v § 34 a), odst. 1, č. 2, může se tak státi jen za těchto dalších podmínek: 1. jestliže v případě, že od stíhání bylo upuštěno se zřetelem k trestu nebo zabezpečovacímu opatření, jež obviněného pro jiný čin v cizině již právoplatně postihly, z tohoto trestu nebo zabezpečovacího opatření sešlo;   2. jestliže v případě, že od stíhání bylo upuštěno se zřetelem k trestu nebo zabezpečovacímu opatření, jež obviněného pro jiný čin v cizině pravděpodobně postihnou, od právní moci rozhodnutí vydaného v cizině neuplynul ještě jeden rok.   4. Za § 397 se vkládá § 397 a) tohoto znění: § 397 a (1) Vrchní státní zástupce může naříditi,a by od výkonu nebo od dalšího výkonu trestu na svobodě nebo zabezpečovacího opatření [§ 34 a), odst. 2] bylo upuštěno, je-li odsouzený pro jiný čin vydán cizí vládě nebo je-li vypovězen z území Velkoněmecké říše.   (2) Vrátí-li se vydaný nebo vypovězený na území Protektorátu, může býti trest (zabezpečovací opatření) vykonán nebo v jeho výkonu pokračováno.   Čl.II (1) Působnost porot se do konce roku 1941 zastavuje.   (2) Ve věcech, v nichž by se mělo konati hlavní přelíčení před soudem porotním, použije se stran hlavního přelíčení a opravných prostředků proti rozsudkům v něm vyneseným ustanovení hlavy XVIII trestního řádu a zákonných předpisů ustanovení této hlavy doplňujících, jakož i § 338, odst. 2 a 3 a § 339 trestního řádu. Jde-li však o čin, na který zákon stanoví trest smrti nebo doživotní trest na svobodě, nebo o čin, jehož se obviněný dopustil před dovršením 20. roku svého věku, platí tato další ustanovení: a) hlavní přelíčení se koná před čtyřmi soudci, z nichž jeden předsedá,   b) nechce-li si obžalovaný vzíti sám obhájce, zřídí se mu pod zmatečností (§ 281, č. 3 trestního řádu) pro hlavní přelíčení obhájce z moci úřední.   Čl.III Do konce roku 1941 přísluší konati hlavní přelíčení pro přečiny a zločiny, uvedené v § 1 zákona ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti, ve znění § 39 zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb., o ochraně cti, třem soudcům bez účasti kmetů.   Čl.IV Seznamy porotců a kmetů nebudou na rok 1941 sestavovány.   Čl.V (1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ustanovení čl. II a III jest užíti i ve věcech, v nichž hlavní přelíčení již započalo, avšak nebylo dosud skončeno, nebo v nichž se objeví potřeba hlavní přelíčení opakovati. Ustanovení čl. I, č. 2 užije se i na odvolání vznesená před účinností tohoto nařízení, pokud nejsou z jiného důvodu nepřípustná.   (2) Toto nařízení provede ministr spravedlnosti. Dr. Hácha v. r. Ing. Eliáš v. r. Ježek v. r. Dr. Kratochvíl v. r. Dr. Kalfus v. r. Dr. Havelka v. r. Dr. Kapras v. r. Bubna v. r. Dr. Krejčí v. r. Dr. Klumpar v. r.

Shrnutí

Shrnutí Vládní nařízení č. 396/1940 Sb., jímž se mění a doplňují trestní řád a předpisy o složení trestních soudů  Vládní nařízení č. 284/1941 Sb., o soudech porotních a kmetských Vládní nařízení 306/1942 Sb., o soudech porotních a kmetských V období Protektorátu Čechy a Morava došlo k omezování porotních soudů. Nařízením vlády došlo k dočasnému zastavení působnosti porot, a to nejprve pro rok 1941 (č. 396/1940) a 1942 (č. 284/1941). Následně bylo rozhodnuto o přerušení činnosti porotních soudů až do konce války (č. 306/1942). K opakovanému rozvoji porot došlo po konci 2. světové války. Krátké období rozvoje však bylo ukončeno komunistickým převratem v roce 1948, který vedl i k úplnému zániku porotních soudů na našem území.

Komentář k zákonu č. 232/1946 Sb., o porotních soudech

Komentář k zákonu č. 232/1946 Sb., o porotních soudech Novely: Zákon o porotních soudech byl novelizován zákonem č. 319/1948 Sb, o zlidovění soudnictví. Institut porotců byl nahrazen institutem soudců z lidu. Novela zrušila úvodní paragrafy 1 - 20, které se zabývaly příslušností a organizací porotních soudů. Zrušeny byly také paragrafy obsahující podmínky, které museli splňovat porotní soudci a způsob, jakým byli vybíráni. Paragraf 21 nově zavedl systematizaci služebních míst soudců z povolání. Zrušen byl také celý třetí oddíl zákona týkající se řízení (§ 24 – 80), které bylo nově a zcela odlišně upraveno zákonem o zlidovění soudnictví. Vedle toho tato novela zrušila také celý oddíl čtvrtý (§ 81 – 84) věnující se zastavení působnosti porotních soudů. V oddílu pátém (Ustanovení přechodná a závěrečná) byly provedeny pouze dílčí úpravy, když bylo zrušeno  jen několik paragrafů. Obsah: Tento zákon vycházel z předešlé právní úpravy porotních soudů, ze zákona č. 119/1873 Sb. Nový zákon stanoví podrobnější pravidla, rámcová úprava stanovena zákonem z roku 1873 ale zůstává nezměněna. Upravoval fungování porotních soudů, nakonec ale pouze po dobu dvou let, protože v roce 1948 byl nahrazen zákonem č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví. Porotci Vykonávat úřad porotního soudce bylo občanskou povinností, za jejíž porušení byla ukládána pokuta ve výši 10.000 Kč nebo 8 dní vězení. Úřad porotce mohla vykonávat osoba gramotná, s trvalým pobytem v obci po dobu minimálně jednoho roku, zapsaná ve stálém voličském seznamu, která dosáhla věku  minimálně 35 let.  Úřad porotce nemohly vykonávat vrcholní státní úředníci, duchovní, vojáci a soudci z povolání.  Ostatní osoby mohly být pro některé důvody označeny za nezpůsobilé k výkonu úřadu porotce (např. tělesné nebo duševní vady bránící výkonu úřadu, výkon trestu a další). Výkon úřadu porotce mohly odmítnout např. osoby starší 60 let věku, ženy těhotné nebo matky dětí mladších 15 let, učitelé, zaměstnanci pošty, železnice a dalších zařízení provozovaných ve veřejném zájmu, lékaři a další. Odmítnout na období jednoho roku mohl také porotce, který dostál své povinnosti v jednom porotním období. Porotci měli nárok na náhradu výdajů a ušlého zisku. Porotní seznamy Seznamy porotců vytvářely speciální komise (porotní komise) vždy k 1. říjnu daného roku. Porotní komise za tímto účelem volily místní národní výbory. Předsedou komise byl předseda místního národního výboru, členy komise čtyři osoby, které splňují podmínky pro výkon úřadu porotce.  Porotní komise každoročně sestavovaly seznam obyvatel obce, které mohou být povolány za porotce, tzv. prvotní seznam. Porotní seznam byl vždy po dobu alespoň 8 dnů vystaven k nahlédnutí v sídle místního porotního výboru. Každá osoba zapsaná ve stálém voličském seznamu byla oprávněna podat k porotnímu seznamu námitky. Místní národní výbor označil v prvotních seznamech „osoby státně a národně spolehlivé, které pokládá pro jejich rozumnost a počestnost, poctivé smýšlení a pevnou povahu za zvlášť způsobilé k úřadu porotce.“ Takto označený seznam výbor do 1. listopadu odeslal příslušnému soudu (sborový soud první instance s trestněprávní pravomocí). Speciální komise příslušného soudu sestavila z doručených prvotních seznamů roční seznam, který obsahoval soupis jmen „vhodných“ osob, které doporučily místní národní výbory. Z ročního seznamu byl veřejným losováním (prováděl předseda soudu, 2 soudci a státní zástupce)  vytvořen služební seznam. Porotní soudy Porotní soudy byly zřízeny u všech sborových soudů první instance s trestní pravomocí. Porotní soudy se skládaly ze senátu soudců (předseda + dva další soudci) a porota o 12 členech, kteří byli vybíráni losováním. Porotním soudům příslušelo rozhodovat jedna zločiny a přečiny, které svědčí o pachatelově snaze „vykonati vliv na uspořádání veřejných věcí“ a dále trestné činy, u kterých zákon stanoví trest smrti nebo trest odnětí svobody delší pěti let.  Předseda soudu určí porotní období Řízení před porotním soudem Porotci se účastnili rozhodování jen v případech výslovně stanovených zákonem. Předseda porotního soudu k zasedání porotního soudu vždy obeslal všechny porotce, ze kterých se před zahájením soudního líčení v neveřejném zasedání soudního senátu a účastníků řízení vylosovala porota. Vylosovaná porota si ze svého středu tajně zvolila vrchního porotce, který byl mluvčím poroty. Po zahájení řízení museli porotci složit slib do rukou předsedy senátu. Každý porotce získal podklad (žalobní výrok), a po přečtení obžaloby je předseda informoval o zákonných znacích trestného činu, který je předmětem obžaloby.  Porota mohla navrhovat provedení určitých důkazů nebo objasnění určitých skutečností. Po ukončení jednání předložil vždy soudní senát porotě otázky, na které musela být odpověď ano nebo ne. Stejnopis otázek obdržel každý porotce a právní zástupci účastníků. Ti všichni měli možnost podat k otázkám pozměňovací návrhy. Porota o otázkách rozhodovala tajně ve vymezené poradní síni, kterou nesměl žádný porotce opustit před zodpovězením otázek. Porotci museli povinně hlasovat o každé otázce, a to zvlášť a tajně. Ke kladné odpovědi na otázky týkající se uznání viny obžalovaného byla potřeba 2/3 většina kladných hlasů. U ostatních otázek byla dostačující prostá většina hlasů. Rozhodnutí o vině záviselo na rozhodnutí poroty. Konečný rozsudek byl výsledkem společné tajné porady soudního sboru a poroty. Odůvodnění vycházelo z výroků poroty.

Komentář k zákonu č. 124/1924 Sb., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti

Komentář k zákonu č. 124/1924 Sb., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti Novely: Tento zákon byl novelizován celkem třikrát. Oblasti porotních soudů se týkala pouze první novela č. 108/1933 Sb., která k 7. 7. 1933 zrušila § 41, který se týkal sestavování seznamu kmetů pro rok 1924. Další dvě novely tohoto zákona, konkrétně novela č. 33/1940 Sb. a novela č. 232/1946 Sb., se nijak nedotkly paragrafů týkajících se porotních soudů. Obsah: § 28 odst. 2: Jde-li o přestupek, přísluší konati hlavní přelíčení třem soudcům, jde-li o přečin nebo zločin, pěti soudcům; z těchto pěti jsou dva přísedící z lidu, kmeti. § 29: Ustanovení zákona 278/1919 Sb, o sestavování seznamů porotců, užíti jest obdobně i na osoby povolané k úřadu kmetskému, pokud tento zákon nestanoví něco jiného. § 30 odst. 1: Kmet musí býti nejméně 45letý a bydleti v obci pobytu aspoň dvě léta. Výběr kmetů zajišťovala obecní komise, která sestavovala prvotní seznam porotců. V seznam zvlášť označila osoby, které odpovídaly podmínkám stanoveným  § 30odst. 1 zákona 124/1924 Sb. Obecní komise vytvořila roční hlavní a doplňovací seznam kmetů, které tímto byly vyloučeny ze zápisu do ročních seznamů porotců. Pořadí kmetů v seznamu bylo vytvořeno losováním předsedou komise. Pořadí, v jakém byli kmeti sepsáni v seznamu určovalo pořadí, v jakém budou povoláváni k hlavnímu přelíčení. Každá ze stran měla právo si z hlavního a doplňovacího seznamu vybrat vždy po jednom kmeti. Pokud si strany kmeta nezvolili, byl vybrán dle pořadí v seznamu. Po zahájení líčení kmeti složili slib do rukou předsedy soudu. Kmeti hlasují podle pořadí seznamu před soudci z povolání.

Komentář k zákonu č. 119/1873, jímž se zavádí nový řád soudu trestního

Komentář k zákonu č. 119/1873,  jímž se zavádí nový řád soudu trestního Tento zákon komplexně upravuje v § 14 a v kapitole XIX. (§ 297 – 351) problematiku porotních soudů.  Dle tohoto zákona byly porotní soudy pravidelně konány u každého sborového soudu první instance.  U soudů ve Vídni se zasedání porotních soudů konala každý měsíc. V ostatních městech každé 3 měsíce, ale předseda soudu (president) mohl svým rozhodnutím toto období zkrátit na 2 měsíce, pokud to považoval za účelné. Vedle toho mohl předseda soudu rozhodnout o mimořádném zasedání porotního soudu. Porotní soudy se skládaly ze soudu a z dvanácti porotců (tzv. lavice porotnická). Soud se skládal ze tří soudců, z nichž jeden předsedá, a ze zapisovatele.  Ke každému jednání bylo přizváno 36 porotců a 9 náhradních porotců ze seznamu porotců, jejichž úpravou se zabýval zvláštní zákon. Před začátkem hlavního líčení probíhalo neveřejné zasedání, na kterém se volila porota. Z povolaných porotců vylosuje předsedající soudce 12 porotců pro konkrétní porotní soud. Účastníci řízení měli právo určitý počet vylosovaných porotců zamítnout. Líčení před porotním soudem nemělo zvláštní právní úpravu. Platila pro něj stejná pravidla jako pro líčení před sborovým soudem. Kapitola XIX. však navíc stanovila práva a povinnosti porotců v řízení: Porotci museli před zahájením líčení složit přísahu. V průběhu řízení měli porotci právo klást otázky.  Po skončení jednání soud sepsal seznam otázek pro porotu, který předložil účastníkům řízení. Ti měli právo vznést k otázkám připomínky a pozměňovací návrhy. Základní otázka soudu vůči porotě se týkala viny či neviny obžalovaného. Vedle toho mohl soud porotě klást další dotazy. Všechny otázky musely být formulovány tak, aby na ně byla možná odpověď ano či ne.  Po skončení líčení předsedající soudce vysvětlil porotě důkazy svědčící ve prospěch i v neprospěch obžalovaného.  Vyložil jim, jaké znaky daného trestného činu stanoví zákon a vysvětil jim, jaké otázky jim soud klade. Porotci se následně odebrali k tajné poradě ve speciální místnosti, kterou nesměli opustit do doby, než skončilo hlasování. Ze svého středu zvolili vrchního porotce. Porotci hlasovali veřejně, tedy vyslovením slova ano či ne. O otázce viny či neviny obžalovaného rozhodovala dvoutřetinová většina porotců. O ostatních otázkách se rozhodovalo prostou většinou hlasů. Vrchní porotce sepsal porotčí výrok, který následně přednesl před soudem. Pokud porota shledala obžalovaného nevinným, byl propuštěn. Pokud porota shledala obžalovaného vinným, měli účastníci řízení právo na vyjádření s přilehujícím či přitěžujícím okolnostem a k trestu.  Následně soud rozhodl o definitivním rozsudku. Proti rozhodnutí porotního soudu se mohly použít 2 typy opravných prostředků: stížnost na zmatečnost a odvolání.

Zákon č. 24/1946 Sb., o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským

Zákon č. 24/1946 Sb., o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským Tento zákon stanovil dočasnou úpravu pro rok 1946, tedy do 31. prosince 1946. Hlavní přelíčení o zločinech a přečinech přikázaných podle platného práva soudům porotním se konalo pouze před sborem čtyř soudců, z nichž jeden předsedal.

Komentář k zákonu č. 278/1919 Sb.

Komentář k zákonu č. 278/1919 Sb., o sestavování seznamů porotců Tento zákon dopodrobna upravoval problematiku výběru a fungování porotců. Níže uvádím pouze nejdůležitější ustanovení. Stanovil požadavky na osoby, které mohou být povolány k úřadu porotce: věk nad 35 let, gramotnost, domovské právo v některé obci Československé republiky po dobu minimálně 1 roku Taxativně vymezuje důvody, které osoby vylučují z výkonu úřadu porotce (§2), osoby, které k úřadu porotce nejsou povolávány (§ 3), osoby, které výkon úřadu mohou odmítnout (§ 4) a osoby, které mohou být dočasně zproštěny svých povinností u porotního soudu (§ 5) Seznamy porotců, tzv. prvotní seznamy, tvořila každý rok v září obecní komise. Obecní komise se skládala z předsedy (starosta) a čtyř členů zvolených zastupitelstvem z osob způsobilých k výkonu porotního úřadu. Prvotní seznamy byly po dobu 8 dnů zveřejněny a každý měl právo podat k nim námitky. Obecní komise zapracovala námitky a do konce září předala seznam okresní politické správě. Ta prvotní seznamy přezkoumala a s posudkem předala předsedovi soudu prvního stupně. Předseda soudu svolal komisi, ve které kromě něj zasedali 3 soudci a 5 důvěrníků. Důvěrníky volilo zastupitelstvo obce z osob způsobilých pro výkon úřadu porotce. Zákon stanovil, že 2 z důvěrníků musejí být ženy. Tato komise na základě svého uvážení sestavila hlavní (roční) a doplňovací seznam porotců. Zákon stanovil, že v obou seznamech musela být alespoň 1/3 žen. Roční seznam se zasílal presidentovi (předsedovi) sborového soudu II. stolice, vrchnímu státnímu zástupci, správci politického úřadu zemského, dále státním zástupcům, okresním politickým správám, přednostům okresních soudů a obecním starostům v obvodu sborového soudu. Dva týdny před začátkem služebního období byl z ročního seznamu sestaven losováním seznam služební, který obsahoval 36 hlavních a 9 náhradních porotců. Každý porotce a důvěrník, který vykonal svou povinnost měl nárok na úhradu nákladů na cestu, stravu a přenocování. Vedle toho nejchudší dělníci a živnostníci měli nárok na úhradu ušlého výdělku.

Zákon č.158/1946 Sb.

Zákon č.158/1946 Sb., jímž se mění zákon ze dne 22. ledna 1946, č. 24 Sb., o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským Tento zákon zkrátil účinnost ustanovení zákona č. 24/1946 Sb., která byla nově účinná pouze do 30. června 1946 namísto do 31. prosince 1946.

Dekret presidenta republiky č. 39/1945 Sb.

Dekret presidenta republiky č. 39/1945 Sb., o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským Dekret obsahoval úpravu porotních soudů do konce roku 1945, tedy pouze na dobu pěti měsíců. • Hlavní přelíčení o zločinech a přečinech, přikázaných příslušelo soudům porotním, tedy sborovému soudu první stolice. • Oproti tomu hlavní přelíčení pro zločiny a přečiny dle zákona č. 124/1924 Sb. měly být rozhodovány ve sboru tří soudců bez účasti kmetů.

Dekret presidenta republiky

39/1945 Sb. Dekret presidenta republiky ze dne 31. července 1945 o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským. K návrhu vlády ustanovuji toto: Čl.I § 1   (1) Do konce roku 1945 přísluší konati hlavní přelíčení o zločinech a přečinech, přikázaných podle platného práva soudům porotním, sborovému soudu první stolice.   (2) Hlavní přelíčení budiž konáno před sborem čtyř soudců, z nichž jeden předsedá.   § 2   (1) O hlavním přelíčení a opravných prostředcích proti rozsudkům v něm vyneseným platí ustanovení hlavy XVIII trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., a zákonné předpisy je doplňující, jakož i ustanovení § 338, odst. 2 a 3 a § 339 trestního řádu.   (2) Neužije-li obžalovaný práva, aby si zřídil obhájce, budiž mu zřízen pod neplatností (§ 281, č. 3 trestního řádu) pro hlavní přelíčení obhájce z moci úřední.   Čl.II Do konce roku 1945 přísluší konati hlavní přelíčení pro zločiny a přečiny, uvedené v § 1 zákona ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti ve znění § 39 zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb., o ochraně cti, sboru tří soudců bez účasti kmetů.   Čl.III Tento dekret platí jen v zemích České a Moravskoslezské a nabývá účinnosti třetím dnem po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti. Dr. Beneš v. r. Fierlinger v. r. Dr. Stránský v. r.