Porotní soudy

Porotní soudy pro vs. proti

PRO vs. PROTI

Institut porotních soudů má své plusy, ale i své mínusy. Argumenty obou stran se váží k případům, které se staly třeba už před desítkami let. Nicméně jako zásadní a příkladné se ukazují i v současné době.

VĚTŠÍ MÍRA DEMOKRACIE 

     Využití poroty při rozhodování vnáší do soudního procesu mnohem větší míru demokracie. Porota se skládá z laické veřejnosti, která nepodléhá politickým tlakům, a tím eliminuje možnost ovlivňování soudců při rozhodování.  Je prakticky nemožné podplatit, nebo zastrašit skupinu lidí, aby rozhodovala podle předem dohodnutého plánu. Oproti tomu soudce jako jedinec je vystaven mnohem většímu riziku. Role poroty by se dala vystihnout slovy známého britského právníka a soudce Lorda Devlina, který řekl, že porota je jako lampa, která ukazuje, že svoboda žije.

    

 Jak jsme již výše zmínili, porota se skládá z laické veřejnosti. Protiargumentem pro vyšší míru demokracie je, že laická veřejnost nemá právnické vzdělání, a tudíž není schopna rozhodnout správně právní spor. Nemá k tomu potřebné znalosti a zkušenosti. Při soudním řízení může snadněji uvěřit trénovanému advokátovi, nechat se přesvědčit a přiklonit se na jeho stranu. Naopak soudce je na takovéto situace připravený a dokáže si s nimi lehce poradit.

PRINCIP EQUITY

     Výhodou poroty při rozhodování soudního sporu je, že rozhoduje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nikoli podle práva. V praxi se tak může zamezit určitému nepoctivému jednání, které podle právního řádu není trestné, ale pouze nemorální. Pokud si uvědomíme, že právo by především mělo chránit spravedlnost a trestat nepoctivé jednání, zjistíme, že porotní systém v tomto ohledu dokáže splnit toto kritérium mnohem lépe.

    

 Nevýhodou systému, kdy se rozhodování nemusí řídit právem, ale spravedlností, nebo duchem fair-play, je určitá možnost nesmyslného a neopodstatněného rozhodnutí. Příkladem je případ R v. Randle and Pottle (1991) , kdy obvinění vydali knihu o tom, jak před 25 lety pomohli utéct z vězení špionovi. Porota je za tento trestný čin neodsoudila a viníci tak unikli trestu.

OTEVŘENÝ SYSTÉM SPRAVEDLNOSTI

     O porotním systému se říká, že je takzvaným otevřeným systémem spravedlnosti. Myslí se tím, že jsou členové veřejnosti zapojeni do právního procesu a podílí se tak na výkonu spravedlnosti. Občanům je tak dán větší prostor k vyjádření názoru a spoluúčasti.

    

 Nevýhodou volnosti rozhodování poroty je nemožnost kontroly. Porota se k rozhodnutí sporu odebírá do samostatné místnosti, ve které je nikdo neruší a po vynesení rozhodnutí nikdo nemůže žádat po porotě odůvodnění. Naopak soudce musí své rozhodnutí vždy právně odůvodnit.

SOUKROMÍ PŘI ROZHODOVÁNÍ

     Výše zmíněný klid a soukromí v místnosti pro porotu dále zaručuje ochranu před tlakem okolností a veřejnosti při rozhodování sporu. Vzhledem k nutnosti dojít ke společnému rozhodnutí je takovéto opatření nutností, která by měla zajistit dostatek klidu a prostoru pro neomylné rozhodnutí.

    

 Pokud chceme, aby porotci správně rozhodli, musíme si být jisti, že případ zcela chápou a budou se tak moci rozhodnout podle nejlepšího vědomí a svědomí. Argumentem proti porotnímu systému je však i tvrzení, že porotci často nerozumějí případu buď částečně, nebo zcela. V případě R v Young (1993) vyšlo najevo, že porotci případu nerozuměli, a proto se v místnosti pro porotu snažili vyvolat ducha zabitého člověka, aby jim řekl, zda je obžalovaný vinen. 

NESTRANNOST

     Porotci jsou vybíráni ze společnosti náhodně losem, tudíž by měla být maximálně zajištěna nestrannost a objektivnost každého jednoho z nich. 

    

 V mnoha případech je bohužel patrný nezájem lidí na účasti v porotě. Nechtějí ze svého volného času trávit hodiny na soudu. Mnoho z oslovených se různými způsoby vymlouvá a ze samotného řízení se omluví. Pokud se takto děje často, dá se tvrdit že, vybraní uchazeči už nemusejí mít takovou hodnotu, protože jsou třeba až desátou, nebo dvacátou volbou v pořadí.

ZAUJATOST

     Pokud chceme, aby někdo spravedlivě rozhodl v soudním procesu, měla by být jeho základní vlastností nezaujatost, objektivnost. Porota ale není profesionální soudce, který je schopen se odprostit od všech svých životních zkušeností, které mu třeba vytváří určitou formu předsudků. V případu R v Gregory ( 1993) došlo k tomu, že jeden z porotců dělal během soudního jednání rasistické posunky směrem k obžalovanému. Na téma nezaujatosti byl nakonec proveden i průzkum v roce 1979, kdy se zjistilo, že u 5% případů je velmi vážná pochybnost o nestrannosti poroty.

VLIV MÉDIÍ

     V kauze R v Taylor (1993) bylo zjištěno, že porota se rozhodla o vinně obžalovaného na základě video nahrávky, která byla zveřejněna prostřednictvím novin. Nahrávka byla ale upravena a sestříhána tak, aby z ní bylo patrné, že je obžalovaný vinen i přes to, že daný čin nespáchal. Na tomto případu je jasně vidět, že porota není trénovaný soudce a k rozhodnutí ji místo jasných důkazů postačí i zavádějící důkaz.

NESCHOPNOST POROTY POROZUMĚT

V roce 1992 byla ustavena Runcimanova komise, která provedla rozsáhlý výzkum a dokázala tak, že kolem 10 % porotců se otevřeně přiznalo k tomu, že mělo problém s porozuměním případu.